Popel zesnulého můžete rozptýlit prakticky kdekoli, nutný je ale souhlas majitele pozemku, říká pohřební průvodce

Pohřeb je příležitost, zdůrazňuje Oleg Vojtíšek. „Především příležitost dobře se rozloučit, protože když se nerozloučíme, bude nás to pronásledovat. Dále je to příležitost doříci všechno, co jsme nestihli, nemohli nebo nechtěli říct, a také příležitost se usebrat a především opravdu myslet na zesnulého, zabývat se jím. Pohřeb by měl být oslavou zesnulého,“ upřesňuje.

V Česku platí zákon o pohřebnictví. Ten mimo jiné říká, že pohřeb má být uspořádán podle přání nebožtíka.

„Ten zákon není úplně moderní, ale podle mě dobrý. Například rozptyl popela můžete udělat téměř všude, pokud máte souhlas majitele pozemku. Můžete popel klidně nasypat třeba pod jabloň na vaší zahradě. Podobné je to s rozptyly do vody, kde je potřeba souhlas povodí,“ uvádí Oleg Vojtíšek.

„Je pravda, že český zákon o pohřebnictví nepodporuje nejmodernější metody typu teramace, což je vlastně kompostování, ale poptávka po tom je zatím naprosto minimální. A pokud to někdo chce, není problém odvézt zesnulého do země, kde to už jde,“ dodává pohřební průvodce s tím, že například i kremace byly u nás zavedeny desítky let po sousedním Německu.

Novinkou jsou v Česku lesní hřbitovy, které společnost Olega Vojtíška buduje v lesích, kde je nějaký významný prvek, například slovanské hradiště. „Rozptylujeme tam nebo ukládáme do země popel zesnulých. Trefujeme se do toho, co nám zákon umožňuje, a děláme to jako službu veřejnosti,“ popisuje.

Celý rozhovor o pohřebních obřadech v Česku si poslechněte v pořadu Přímá řeč.