Když ztratíte blízkého, truchlete. Pokud ale za rok nedojdete ke smíření, navštivte odborníka, říká terapeutka

Po ztrátě následuje truchlení. „Proces truchlení je velmi individuální a ovlivňuje ho řada faktorů. Zejména, jak blízcí jsme si s tím, kdo odešel, byli,“ říká psychoterapeutka Pavlína Rasochová.

Pavlína Rasochová|foto:Judita Šímová, Český rozhlas

Roli hrají i okolnosti smrti. „Byl-li ten člověk dlouhodobě nemocný, dostávalo se mu například už paliativní péče, pak to byl očekávaný konec. A i když se na smrt nikdy nedá připravit, přece jen pozvolný odchod poskytl blízkým určitý prostor na to se se situací vyrovnat. Jiné to je, přijde-li smrt jako rána z čistého nebe, typicky infarkt, autonehoda. To je pro pozůstalé vždycky velký šok,“ popisuje psychoterapeutka.

Dalším hlediskem podle ní je, v jaké jsme sami životní situaci. „Jakou máme podporu rodiny a přátel, jaké máme zájmy, jestli chodíme do práce, nebo už jsme ve vyšším věku, jsme v důchodu a zůstáváme sami,“ upřesňuje. I od toho se odvíjí, jak intenzivně člověk odchod svého blízkého prožívá.

Truchlení má několik obvyklých fází, které se mohou prolínat, mohou se proměňovat i různě vracet.

Fáze popření

„Nejdřív přichází fáze popření, kdy nejsme schopni přijmout, že ten druhý už tady není. Nechce se nám tomu uvěřit,“ uvádí Pavlína Rasochová. Pokud něco takového vnímáte, je to normální a dejte tomu čas.

Fáze hněvu

Dříve, nebo později totiž přijde další etapa, fáze hněvu, naštvanosti. „Jsou to takové ty otázky: Proč já, proč on? Někdy to může být i vztek na pánaboha. Proč ne, děje se to a je to v pořádku,“ uklidňuje psychoterapeutka. Hněv nebo pocit nespravedlnosti do truchlení také patří.

Fáze smlouvání

„Postupně se objeví i fáze smlouvání. Někdy přináší pocity viny. Častokrát jdeme do minulosti a říkáme si, co by se stalo, kdyby... Kdybych já tehdy udělal tamto, kdybych dřív odvezl partnera do nemocnice a tak dále,“ zmiňuje známou, popsanou a opět zákonitou fázi truchlení.

Fáze deprese

„Pak nastává fáze deprese, rezignace. Pocit, že nic nám nedává smysl, že už ho nikdy nic nebude mít,“ říká Pavlína Rasochová s tím, že tuto těžkou fázi truchlení ale naštěstí nakonec vystřídá smíření.

Fáze smíření

„Je to postupné smíření se s odchodem blízkého, kdy se znovu začínáme radovat, znovu pociťujeme v životě nějakou spokojenost. Náš život je sice už jiný, je proměněný, ale začínáme se mu znovu otevírat,“ vysvětluje.

Čtěte také

Idyla jako z románu Babička je dnes už nereálná, říká o zajištění seniorů v Česku ekonom a sociolog

To celé by mělo trvat zhruba rok. „Je strašně důležité, abychom si truchlení dovolili. Když to totiž někde racionálně zastavíme, může to vést až k posttraumatické stresové poruše,“ varuje psychoterapeutka.

Když se například vyhýbáme myšlenkám na toho druhého, místům, která jsme společně navštěvovali, lidem, kteří patřili do našeho společného života, sami sobě ubližujeme a své uzdravení oddalujeme.

„V případě, že by truchlení trvalo déle než rok a přetrvávaly by každodenní deprese, je na místě psychoterapie. A pokud by deprese byly středně těžké až těžké, tak je potřeba – a je naprosto v pořádku – navštívit psychiatrického lékaře,“ uzavírá Pavlína Rasochová.

Celý rozhovor s psychoterapeutkou Pavlínou Rasochovou o vyrovnávání se se ztrátou si poslechněte online.