Petra Hůlová: Paměť mojí babičce. Strhující vyprávění několika generací mongolských žen
Ve stepích i městech dalekého Mongolska se odehrává román Paměť mojí babičce. Autorka Petra Hůlová čerpala inspiraci přímo v této asijské zemi, kde na počátku tisíciletí ještě jako studentka kulturologie pobývala. Napsala strhující vyprávění mongolských žen a dívek tří generací o tom, co v životě viděly, zažily a protrpěly.
Literární prvotina Petry Hůlové vyšla v nakladatelství Torst v roce 2002 a stala se Knihou roku v tradiční anketě Lidových novin. V následujícím roce za ni autorka získala v literární soutěži Magnesia Litera cenu Objev roku.
Kniha je psána živým jazykem s množstvím místních slangových výrazů, vtahujících čtenáře do neopakovatelné atmosféry života v Mongolsku.
Desetidílná rozhlasová četba byla natočena v roce 2010 v plzeňském studiu. V režii Miroslava Buriánka román načetla herečka Jana Kubátová.
Petra Hůlová
Petra Hůlová (1979) absolvovala kulturologii a mongolistiku na Filosofické fakultě Karlovy univerzity. Debutovala právě knihou spojenou s Mongolskem nazvanou Paměť mojí babičce (2002), za niž získala v kategorii Objev roku Magnesii Literu. Hůlová vypráví příběh několika mongolských dívek a žen různých generací, čímž skládá obraz tradiční společnosti s jejími výhodami i pastmi.
Následovaly tři knihy v rychlém sledu. Novela Přes matný sklo (2004) je příběhem o vztahu stárnoucí matky a jejího rozvádějícího se syna. Novela Cirkus les Mémoires (2005) vypráví o setkání české fotografky a emigranta z Asie, kteří se setkají v New Yorku na lavičce a zamilují se do sebe. Próza Umělohmotný třípokoj (2006) je vlastně monologem třicetileté prostitutky, autorka za ni získala Cenu Jiřího Ortena.
V roce 2008 získala Petra Hůlová Cenu Josefa Škvoreckého za román Stanice Tajga (2008), kterým se vrací zpět do mongolské stepi, tentokrát z ruské strany hranice.
Strážci občanského dobra (2010), kteří vyšli jako příloha časopisu Revolver Revue, jsou společensko-kritickou satirou o české současnosti, podobně jako o dva roky později Čechy, země zaslíbená (2012). Oba názvy jsou lehce ironické. Zatímco první novela líčila Krakov pohledem „obyčejné“ rodiny, druhá dokumentuje současné Česko očima ukrajinské imigrantky.
Novela Macocha (2014) je krutou zpovědí matky, která v sobě nenašla mateřský cit. Zlodějka mýho táty (2019) je příběhem o střídavé péči, která nemusí vyhovovat každému dítěti. Petra Hůlová je také autorkou románu pro děti s názvem Liščí oči (2021).
Zatím poslední autorčinou knihou je román Nejvyšší karta (2023), v němž hlavní postava, padesátiletá spisovatelka bilancuje svůj život.
Související
-
Jan Štifter: Růže z papíru. Příběh o lásce, chudobě a zákeřné nemoci
Povídka Růže z papíru je součástí mozaiky Krajina roztavených zvonů. Jan Štifter do ní poskládal příběhy několika mužů z Trhosvinenska od 30. let 19. století do roku 2069.
-
Svatební cesta do Jiljí. Humorné vyprávění Miroslava Skály o předsvatební dobrodružné zkoušce
Toho druhého nejlíp poznáš, když s ním cestuješ. Vypravěč příběhu, trochu suchopárný pětatřicátník milující pořádek a řád, si chce otestovat svoji vyvolenou...
-
Michaela Klevisová: Cizí dům. Stará chalupa v západních Čechách skrývá dávná tajemství
Je z dražby, o jejím původním majiteli toho ti noví moc nevědí. Příliš senzitivní Marta se ve starém domě moc necítí. I nedaleký vrch Vladař je opředený tajemstvím.
Nejnovější zprávy
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
