Osada u Tábora se jmenovala Záchod. Když slovo začalo nabývat dnešního významu, udělali z ní Náchod
Mnohá významná místa mají v jižních Čechách své jmenovce. Tak třeba Náchod není jen východočeské okresní město s velkým zámkem, nýbrž i vesnice kousek od Tábora. Ve 14. století patřila Rožmberkům a později královskému městu Táboru.
Nám to dnes může připadat úsměvné, ale původně se osada jmenovala Záchod. Ležela totiž na hlavní silnici směrem k Praze, a kdo tudy cestoval, zřejmě si trochu zacházel. Záchod byl tedy jakýsi opak zkratky.
Kdysi tudy jezdili také delegáti města Budějovic na zemský sněm do Prahy a roku 1574 byli nechtěnými svědky požáru, který zničil skoro celou vesnici. Podle jejich cestovní zprávy 17. června „hrom udeřil do vsi Záchodu, shořelo jest šest dvorův“.
Na starobylé jméno byli všichni zvyklí, a tak se v pozemkových knihách běžně dočteme o „mlejně pod Záchodem“, nebo že sedlák „prodal grunt svůj v Záchodě ležící“.
Někdy koncem 17. století začalo slovo zřejmě nabývat dnešního významu, a tak došlo k decentnímu přejmenování. Po roce 1670 se stále častěji v zápisech objevuje dnešní název Náchod. Ještě nějakou dobu se střídá s původním Záchodem, který ale potom zmizel v propadlišti dějin. A pro dnešní obyvatele je jistě důstojnější žít v Náchodě.
Podklady pro díl Jihočeské vlastivědy pro Český rozhlas České Budějovice připravil archivář Daniel Kovář.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
