Za pozdní příchod na robotu, pasení na panském nebo odmlouvání dostávali poddaní „pětadvacet“

15. květen 2024

Uprostřed obce Komařice na Českobudějovicku stojí renesanční zámek, který se v současné době opravuje. Jako své sídlo si jej v polovině 16. století vystavěl rod Kořenských z Terešova, předtím zde bývala tvrz. V roce 1623 jej koupil cisterciácký klášter ve Vyšším Brodě. Cisterciákům patřil až do první pozemkové reformy, na jejímž základě jej koupila rodina Chalušů.

Díky někdejšímu komařickému kronikáři Františku Pavlovi, který se narodil v roce 1902 a dožil se sta let, si můžeme udělat barvitou představu o životě kolem zámku a panského dvora v minulosti. Mimo jiné zapsal vyprávění pamětníků o tělesných trestech, které se kolem poloviny 19. století udělovaly poddaným.

Drábové či biřici na malé panstvíčku nebyli, takže běžné provinilce předváděli rychtáři nebo hajní. O vyplácení však nebyla prý nikdy nouze. Za pozdní příchod na robotu, za pasení na panském, za odmlouvání a jiné prohřešky dávali kancelářští sluhové nebo dozorci nad robotníky „pětadvacet“.

Staří pamětníci panu Pavlovi říkávali, že provinilec si musel lehnout na lavici, která stávala na zámecké sýpce, a za dohledu správce následovala výplata.

V době působení panského správce Františka Špatného kolem poloviny 19. století dozíral nad robotníky nějaký Nožička z Pašínovic. Jistý pamětník vzpomínal, že dozorce vyplácíval jen slabě, a tak ho správce pobízel: „Jen přitužej, pane Nožička, přitužej!“ Od té doby prý měli Komařičtí na Pašínovické zlost...

Podklady pro díl Jihočeské vlastivědy pro Český rozhlas České Budějovice připravil etnograf Jan Šimánek.

autor: Zdeněk Zajíček | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Související