Od té doby, co jsem kostelníkem, jsem šťastný, říká správce budějovické katedrály a kláštera

Jiří Míchal na půdě kostela, který je součástí dominikánského kláštera na Piaristickém náměstí v Českých Budějovicích
Audio svět na jednom místě Audio svět na jednom místě Jiří Míchal na půdě kostela, který je součástí dominikánského kláštera na Piaristickém náměstí v Českých Budějovicích

Jeho pracovištěm je katedrála svatého Mikuláše a také dominikánský klášter v Českých Budějovicích. Jiří Míchal má tyto staré stavby na starost coby kostelník. Připravuje věci na mše, provádí zájemce a díky své práci bývá i svědkem jedinečných objevů.

Původně to přitom vypadalo, že se Jiří Míchal bude věnovat úplně jiné profesi. Vystudoval totiž vysokou školu ekonomickou se zaměřením na zahraniční obchod. „Když jsem se rozhodoval, co budu dělat, byl rok 1968. Zdálo se, že svět nám bude otevřen,“ vzpomíná.

Plány však rychle zhatila normalizace. „Zjistil jsem, že bez legitimace člena KSČ nemám prakticky šanci v zahraničním obchodu pracovat. A protože jsem o legitimaci nestál, tak jsem až do roku 1989 působil na obchodním oddělení společnosti sdružující jihočeské pivovary. Tam jsem mohl zahraniční návštěvy alespoň potkat, když přijížděly,“ říká.

Klášterní kostel Obětování Panny Marie, Piaristické náměstí, České Budějovice

Po sametové revoluci studoval teologickou fakultu, ale také vystřídal několik zaměstnání. „Cítil jsem se nešťastný, začal jsem to řešit i alkoholem, dostal jsem se do krize. Až přišla nabídka od jednoho známého, protože se tady otevíral kněžský domov pro kněze, kteří už nemohli sloužit, a potřebovali tam takové děvče pro všechno,“ vypráví.

Právě tohle místo pak určilo jeho další směřování. „Tam jsem poznal radost z práce, začalo mi to dávat smysl. Když mi později nabídli práci kostelníka v katedrále, říkal jsem si, proč ne, budu pokračovat v té službě. A od té doby jsem šťastný,“ dodává.

Jsem jedno z nejmenších koleček

Jiří Míchal se však nepovažuje za toho, kdo se o cenné staré budovy stará. Sám sebe označuje jako jedno z nejmenších koleček v soukolí. „Hlavní jsou především lidé na biskupství, stavaři a ekonomové. Já jsem měl štěstí, že jsem přišel do kláštera v době, kdy se začala odkrývat celá křížová chodba, nástěnné malby, zažíval jsem tam s restaurátory úžasné věci, a to pokračuje dodnes,“ popisuje.

Dominikánský klášter s kostelem na Piaristickém náměstí v Českých Budějovicích vydává stále nové poklady. „Velice čerstvá novinka je, že se podařilo vyjmout z niky schránku s ostatky prvního převora Jindřicha Libraria. Teď se tedy kosti odborně zkoumají a teprve potom budeme moct říct definitivně, že jsou to jeho ostatky,“ připomíná.

Sám se těší ještě na další archeologický průzkum. „Ten výklenek, ta nika se má odkrýt celá a já mám takovou naději, že snad se tam zase můžou najít další nástěnné malby,“ vysvětluje.

Neméně fascinující je ale podle Jiřího Míchala i druhá památka, katedrála svatého Mikuláše u Černé věže. I když je mnohem starší, pro její podobu byl rozhodující rok 1641. „To se stala asi nejtragičtější událost v historii Českých Budějovic. V červenci si jistý felčar vařil mast v Krajinské ulici a nějak to nezvládl, od masti mu chytla kuchyně, od kuchyně barák, a protože foukal silný vítr, shořely dvě třetiny Českých Budějovic, včetně tehdejšího farního kostela. Z něj zbylo pár očouzených zdí, takže na původním půdorysu byl postaven znovu jako barokní novostavba. Jsou tam tedy stopy gotické fáze, ale většina lidí je nepostřehne,“ vysvětluje.

Spustit audio

Související