Od řízených experimentů s LSD k protinávykové léčebně. Slavný „Červeňák“ funguje už 55 let

Historickým paradoxem je, že vznikla za účelem, který k závislosti může vést. „Ten začátek byl velmi zajímavý a je to asi nejbarvitější období naší historie. Já jsem mluvil s doktorem Vladimírem Řezníčkem, který založil léčebnu v roce 1966. Byl to pražský psychiatr, původně psychoanalytik, který hledal nějaké místo v republice, kde by léčil pomocí LSD,“ vysvětluje Jiří Dvořáček, současný ředitel léčebny.

Jiří Dvořáček v areálu léčebny Červený Dvůr|foto:Zdeněk Zajíček, Český rozhlas

„Našel opuštěný zámek před zničením u Českého Krumlova. A ještě se to sešlo s tím, že na tehdejším národním výboru byl osvícený člověk, který vznik léčebny podpořil,“ dodává.

Původní záměr řízeného experimentu s léčbou psychiatrických pacientů pomocí LSD se poměrně rychle vytratil. „A celkem náhodně se stalo, že docent Jaroslav Skála půjčil do Červeného Dvora závislé pacienty z Apolináře. To nakonec určilo zaměření léčebny na celý její budoucí život,“ líčí Jiří Dvořáček.

Vedle zaměření se změnilo i vzezření areálu. Ještě na konci 50. let byl někdejší schwarzenberský majetek v žalostném stavu. „Budovy silně chátrají a pustnou. Střechy potřebují překrytí, okna i dveře jsou vyvaleny a vytlučeny. I kdysi krásný park je v neutěšeném stavu, cesty těžkými vozidly hluboko rozryté, dobytek zničil porosty rododendronů. Všechno svědčí o tom, že to nemá žádného hospodáře,“ napsali tehdy ve své alarmující zprávě památkáři.

Záchrana se zdála nemožná, 48 předchozích záměrů padlo, až čtyřicátý devátý – léčebna – vedl postupně k dnešnímu stavu s opravenými budovami a znovu zvelebeným parkem.

Čtěte také

V Červeném Dvoře se dřív léčili starší alkoholici, dnes hlavně mladí lidé závislí na tvrdých drogách a také internetu

„Já bych to rozdělil na tři období. To první bylo nadšenecké. Ve státě nebylo moc peněz na takové věci a hrozně dlouho se plánovalo, poslal se požadavek a za deset patnáct let možná něco přišlo. Takže první období bylo ve znamení svépomoci. Pacienti s personálem se snažili rozbité prostředí nějak vylepšovat,“ vypráví ředitel.

Druhé období se podle něj podobalo v tom, že pořád nebyly peníze, ale lišilo se tím, že nahoře to nikoho moc nezajímalo. „A tak naši předchůdci raději příliš nevykřikovali, aby nebyli vyhnáni úplně. A třetí období, to je současnost, kdy jsme dokázali budovy opravit a Červený Dvůr vrátit do původního stavu,“ uvádí.

Dnes už opět krásný areál Červeného Dvora rozhodně stojí za návštěvu. Ačkoli tu vynucenou, hospitalizační, si většinou nepřejeme.

Ředitel Jiří Dvořáček ale v rozhovoru s Evou Kadlčákovou řekl i to, že pobytu v zařízení se nikdo bát nemusí. Léčebna funguje na komunitní bázi a každé odvykací kúře předchází vzájemná dohoda. Celý rozhovor si poslechněte online.