Od opic se máme co naučit, od surikat ne. Ty žijí v krutém společenství, líčí chovatelka
Gabriela Mařáková Železná se už desítky let věnuje chovu zvířat, poradenství a v posledních letech i lektorství. Zaměřuje se na domácí mazlíčky, ale vlastně spíš na jejich páníčky. Způsob, jakým se chováme ke svým zvířatům, o nás podle ní hodně vypovídá. A chceme-li zlepšit vztah mezi majitelem a zvířetem, musíme se zaměřit na člověka.
Vedle psů a koček, želv, rybiček nebo morčat spadají do kategorie zvířat, s nimiž trávíme svůj volný čas, i koně, slepice nebo holubi. Souznění člověka se zvířaty je podle Gabriely Mařákové Železné možné hlavně díky pozorování jejich života a naplňování jejich přirozených potřeb.
Z takového bytí se zvířaty si my lidé můžeme i vzít leccos pro sebe, mnohé od přírody odkoukat. „Jsme nejpodobnější primátům. A nemusíme se hned doma chovat opice, abychom věděli, jak jsou jejich samice v neustálém kontaktu s mláďaty. Pořád je mají u sebe, od narození. Mláďata se maminek drží, matky se jich dotýkají, hrají si s jejich rukama, prohrabávají jim srst,“ popisuje chovatelka.
„Proti tomu my lidé, zejména dřívější generace, odkládáme děti do dřevěných postýlek a do kočárků, do jeslí, do školek, do ústavů. A teď se přichází na to, že nedostatek doteku přináší ohromný stres i našim lidským mláďatům,“ připomíná.
Proto si Gabriela Mařáková Železná myslí, že od primátů se máme co učit. „Miminka cítí mámu stejně jako zvířata. Zejména když maminka kojí, tak děťátka poznají, že se jim vzdálila. A děti, které jsou v blízkém kontaktu s maminkou, nosí se v šátcích, spí s maminkou, mají příznivější duševní vývoj než ty, kterým z jakýchkoli důvodů přímý kontakt s matkou chyběl,“ uvádí.
Čtěte také
Některých vzorů ze zvířecí říše je ale možná lepší se vyvarovat. „Měli jsme doma rodinnou skupinu surikat. Ne, že by se k mláďatům nechovaly dobře, ale jsou to šelmy promykovité, které fungují v rodinných skupinách. Ty mají velmi silné sociální vazby a svá nepřekročitelná pravidla,“ líčí chovatelka.
Ve skupině surikat je vždy jenom jeden dominantní pár, tedy dominantní samec a dominantní samice, kteří se rozmnožují. „To znamená, že tam je jedna jediná samice, která rodí mláďata. A tato samice je velmi důležitá pro celou skupinu, je to zakladatelka rodu, královna. Je na prvním místě, všechno, co se týká krmení, ochrany, odpočinku, se jí podřizuje,“ vypráví Gabriela Mařáková Železná.
Dominantní surikata dokonce šikanuje ostatní samice, hormonálně i svým chováním, aby neměly choutky se rozmnožovat. „Ale přitom i samice, které nikdy nerodily, mají schopnost laktace. Takže ony tam fungují jako chůvy a kojné, tety, ale zapojují se i ostatní samci jako strejdové. Všichni se o mláďata alfasamice starají, hlídají je a samice je dokonce i kojí. Je to kruté, ale dokonalé společenství,“ dodává.
Celý rozhovor s chovatelkou Gabrielou Mařákovou Železnou si poslechněte online.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor

Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
