Draví ptáci jsou jako lidé – každý má jinou povahu. Výcvik ani po letech není rutinou, líčí sokolník

Láska Vladimíra Šobera k dravcům má kořeny už v dětství. „Můj děda byl myslivec a přivedl mě k přírodě a myslivosti. Sokolnictví jsem tehdy ale sledoval jen okrajově. Dostal jsem se k němu pak náhodou ve svých šestnácti letech a úplně mě pohltilo,“ vypráví.

Devět let byl dokonce profesionálním sokolníkem na letišti v Českých Budějovicích. „Úkolem sokolníka je takzvaná biologická ochrana letiště, s využitím dravců zajišťuje, aby se tam nezdržovali ptáci. Střet ptáka s letadlem totiž může být velmi nebezpečný,“ vysvětluje.

Nyní Vladimír Šober chová a cvičí už výhradně jen sokoly stěhovavé. „Výcvik sokola je nejtěžší disciplínou, zároveň ale poměrně bezpečnou oproti orlům. Samozřejmě hraje roli i to, jaké máte podmínky pro práci. Já je našel díky mysliveckému spolku v Křemži, kde mi umožnili létat a cvičit,“ dodává.

Výcvik každého sokola je přesto podle něj o nervy. „Každý dravec má jinou povahu, podobně jako u lidí. Dělám sokolnictví přes čtyřicet let a neustále mě překvapuje, není to rutina. Říká se, že sokolníka poznáte podle toho, že má šedivé vlasy,“ směje se Vladimír Šober, který je sám důkazem tohoto tvrzení.

Čtěte také

Havrani jsou vítací typy a zbavit se jich je velmi těžké. Tento boj zatím prohráváme, říká ornitolog

Dravce je možné pořídit jen za přísných podmínek. Nelze ho odchytit ve volné přírodě ani sebrat z hnízda. Všichni ptáci, kteří se využívají pro sokolnictví, jsou odchováni uměle. Díky sokolníkům se pak vrací zpět do přírody. Jedno uměle vytvořené hnízdo se například nachází na komíně českobudějovické teplárny.

Sokolnictví má svou definici – jedná se o umění chovu, výchovy, výcviku a lovu s dravci. Sokolník neučí ptáka nic, co mu není přirozené. K výcviku se využívají drony, draci, vábítka v podobě křídel kachny či bažanta.

„Sokol loví výškovým čekáním. Vystoupá vysoko, ideálně nad 200 metrů, a v této výšce čeká. Při vyplašení husí ze země si vybere jeden konkrétní kus, na který útočí. Dosahuje při tom rychlosti i přes 350 kilometrů v hodině. Kořist buď podletí a chytí jí zespodu, nebo ji kopnutím sráží na zem a takzvaným zaštípnutím, tedy zlomením páteře, usmrcuje,“ popisuje Vladimír Šober způsob lovu.

A jak velkou kořist zvládne sokol nebo orel ulovit, kolika let se draví ptáci dožívají a na čem si nejvíc pochutnají? Celý rozhovor se sokolníkem Vladimírem Šoberem si poslechněte online.