Havrani jsou vítací typy a zbavit se jich je velmi těžké. Tento boj zatím prohráváme, říká ornitolog

„Soužití s havrany samozřejmě není jednoduché. Různá města a jejich úřady to musejí řešit, protože v okamžiku, kdy vám pod okny hnízdí stovky, možná tisíce ptáků, kteří se každé ráno v půl páté začnou vítat, tak to rozhodně není nic příjemného,“ říká Petr Veselý.

Zásadní problém podle něj spočívá v tom, že havran je velice společenský pták. „Kdykoli se v Budějovicích podíváte na nebe, havrana tam nikdy neuvidíte samotného. Jejich populace je tu poměrně veliká a funguje tak, že různě po městě jsou hnízdiště. Jsou to koloniálně hnízdící zvířata a v každé kolonii je i poměrně velké množství hnízd,“ popisuje.

Petr Veselý|foto:Judita Šímová, Český rozhlas

V okamžiku, kdy mají havrani mláďata, ptačí páry se na noc rozdělují. „Samice zůstávají na hnízdech, zatímco samci odlétají na společné nocoviště. Každé ráno se odtud vracejí za družkami a tehdy se opravdu vítají, sdělují si informace z prožité noci,“ líčí ornitolog.

Komunikace mezi havraním manželem a manželkou je i podle vědeckých výzkumů poměrně bohatá. „Samec přináší množství informací například o tom, kde včera našel jakou potravu, kde viděl jakého predátora a kam by mohli dnes vyrazit hledat něco k snědku,“ potvrzuje Petr Veselý.

Vedle hlučných havraních debat (a také bohatých exkrementů pod hnízdišti) vězí další úskalí v tom, jakým způsobem se havrani stěhují. „Stavějí robustní a vytrvalá hnízda, která využívají mnoho let po sobě. V Českých Budějovicích je několik kolonií, které vydržely na svých místech po celou dobu třiceti let. Další hnízdiště se ale neustále mění v prostoru,“ uvádí Petr Veselý.

Důvodem takové migrace je zřejmě to, že hnízdiště časem přestane vyhovovat. „Pravděpodobně se v hnízdech začnou množit paraziti. A samice, které u havranů o bydlení rozhodují, vyžadují nová, čistá obydlí,“ vysvětluje ornitolog.

Čtěte také

Vodní policisté, kteří se dokonale proměňují, i rákosníčci se šnorchlem. To je hmyz jihočeských rybníků

Tímto způsobem se ovšem havrani po městech šíří. „Proto teď třeba v Českých Budějovicích v Písecké ulici na Pražském předměstí vzniká nová kolonie. V místě, kde na něco takového lidé nebyli zvyklí. Je z toho nový konflikt, nová nepříjemnost,“ dodává.

Pomoc není jednoduchá. „Veškeré zásahy narážejí na to, že havran je chráněný živočich, stejně jako všichni volně žijící ptáci u nás. Přímé zásahy, které by vedly například k vybíjení, nejsou možné. Lidé se proto pokoušeli havrany v jejich městském životě rušit,“ říká vědec.

„Na Táborsku se to dělalo prostřednictvím sokolnicky vedeného dravce, v Budějovicích se stříhaly větve stromů tak, aby se tam havranům špatně stavěla hnízda. Žádná z těchto metod se neukázala jako účinná,“ připomíná.

Snahy o to vypudit odněkud havrany nejenom nejsou jednoduché, ale navíc bývají i kontraproduktivní. „Jakmile jsou havrani nějakým způsobem intervenováni, tak na to reagují tím, že zahustí populaci a ještě jich z roku na rok přibude. Takže zatím se zdá, že je to boj, který prohráváme,“ uzavírá ornitolog Petr Veselý.

Celý rozhovor o havranech, ale třeba také o zvědavých sýkorkách, zákeřných světluškách nebo vychytralých kukačkách si poslechněte online.