Objevila se nejstarší nahrávka budějovického rozhlasu. Je na ní zpráva o rozkvetlých rododendronech

Tak se zničehonic objevila úplně nejstarší dochovaná originální nahrávka vysílání budějovického rozhlasu, o jejíž existenci dosud nikdo neměl tušení.

Patrik Veselý přinesl nález do Českého rozhlasu České Budějovice s tím, že na pásku nejspíš mluví jeho dědeček, který zde pracoval. Víc ale nevěděl, dědečka ani nezažil.

Rozhlasoví technici začali pásek studovat, zkusili jej přehrát, ale neznali správnou rychlost otáček, takže slyšeli jen podivné zvuky. Pásek se navíc stále trhal. Nakonec se ale podařilo obsah pásku přenést do počítače. Ukázalo se, že jsou na něm zaznamenané jihočeské zprávy z 28. května 1946, které čte Vlastimil Tajrych.

Hovoří o přihláškách na státní školu drogistickou, zve na staročeské kácení máje s hudbou v Litvínovicích a tradiční studentské majáles. Hned jako druhá zpráva zaznělo toto oznámení: „Upozorňujeme naše posluchače, že právě rozkvetly nádherné rododendrony v zámeckém parku v Hluboké nad Vltavou. Přijďte se podívat na tuto krásu, ale prosíme, netrhejte květy a neničte tento jedinečný půvab přírodní.“

Patrik Veselý tak poprvé slyšel hlas svého dědečka. „Bylo to zvláštní, kdyby to slyšela moje maminka, asi by brečela jako želva. O práci dědečka v rozhlase toho doma moc nevíme. Prý ho vyhodili po nástupu komunistů, ale přesnější informace nemáme, protože mamince bylo jen šestnáct, když zemřel, takže si toho také moc nepamatuje,“ komentoval. Po odchodu z rozhlasu prý Vlastimil Tajrych pracoval jako technik v českobudějovické nemocnici.

Z honorářových výplatních lístků, které Patrik Veselý objevil na chalupě společně s páskem, je možné vyčíst, že se Vlastimil Tajrych narodil v roce 1919. Za práci v rozhlase je honorován už ze dne 2. prosince 1945, a to za rozhlasový pořad Volali mne studente. Honorář činil sto korun.

Podle dochovaných fotografií se Vlastimil Tajrych podílel na živém vysílání lyžařských závodů, dostával také pohlednice od posluchačů. Zdá se, že rok 1948 byl v rozhlase jeho poslední. V kronikách ani pozdějších zápisech o něm není ani zmínka, pamětníci si na jeho jméno nevzpomínají.