První znělkou budějovického rozhlasu bylo troubení z Černé věže

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 03366669.jpeg

5. května 1945 odzbrojila skupinka Čechů na vysílači za Budějovicemi německé strážce. Napojila se na pražské vysílání a o přestávkách sama pouštěla české písně.

To bylo úplně první rozhlasové vysílání z jižních Čech. Na radnici na českobudějovickém náměstí narychlo vznikla hlasatelna, která využívala přístroje nacistického wehrmachtu.

Nacisté pak sice ještě na několik dní rozhlas umlčeli, ale 9. května 1945 už se naplno ozývalo české vysílání z Českých Budějovic. Skupina techniků-dobrovolníků zřídila z někdejší prodejny oděvů v podloubí radnice první rozhlasové studio a do éteru se začala linout reportáž z příjezdu Rudé armády.

V 8.08 hodin se například ozvalo toto hlášení: „Vyzýváme obyvatelstvo, aby vyklidilo ve městě i okolí ulice a silnice, kudy projíždějí německé vojenské jednotky. Prchající vojáci střílejí po českých lidech. Zajišťují si obyvatelstvo jako rukojmí ke svému hladkému odchodu. Nestůjte ani u oken.“

Českobudějovická ulice u Černé věže 5. května 1945

První hlasatelem a pak i reportérem byl Václav Piloušek. „Očekávali jsme Rudou armádu. Učinili jsme všechny přípravy. Náš technik Fojtl natáhl kabel ze studia, které bylo v přízemí radnice, až do radniční síně. Tam byl mikrofon,“ vzpomínal později v knize o historii Českého rozhlasu.

I když měl podle svých slov pořád čerstvé zprávy o postupu Rudé armády, nejlépe to poznával na tom, jak Němci stále zděšeněji prchali. Pádili přes náměstí a postranními ulicemi pryč na Linec.

Poté dostal Václav Piloušek zprávu z Vráta, že Rusové přijíždějí do města, a když tanky vjely na náměstí, začal vysílat reportáž. „Všechnu tu radost, která v nás byla, jsme sdělovali celému městu, a kde nás slyšeli, celému Jihočeskému kraji. No – zpívali jsme, vykřikovali, volali,“ vyprávěl.

Václav Piloušek si dlouho po osvobození myslel, že si kvůli nedostatečným technickým prostředkům tehdejší doby už nikdy nebude moci onu první vzrušující reportáž zopakovat. Po letech se mu však dostaly do rukou zápisy tří posluchačů, kteří jeho poselství zaznamenávali na papír. Část reportáže navíc zachytil nahrávací deskový aparát sestrojený jedním českobudějovickým amatérem.

Je tak doloženo, že Václav Piloušek pronesl do éteru například tato slova: „Děvčata naskakují na vozy… a teď nastupují naši partyzáni, přichází četa partyzánů. Náměstí je zaplněno a stále se valí noví lidé podél radnice. Vojáci jedou Krajinskou třídou, jiný oddíl zase jede Vídeňskou. Naše českobudějovické náměstí – ano, teď už zase smíme beztrestně říkat českobudějovické – je tak zaplněno a pořád z rohů proudí další a další lidé.“

Z hlášení rozhlasu 9. května 1945

16.10 – Pozor, důležitá zpráva. Oznamujeme radostnou zprávu, že se k Českým Budějovicím blíží slavná Rudá armáda, jejíž příchod je ve městě očekáván během jedné hodiny, snad i dříve.

16.55 - Pozor! Oznamujeme vám, že Rudá armáda projela před čtvrthodinou Ševětínem a Třeboní. Na Budějovice jede zvýšenou rychlostí. Její uvítání budeme vysílat budějovickým rozhlasem přímo z radnice, vy na venkově se ho zúčastněte u svých přijímačů.

Ve dnech 5. a 6. června 1945 se zástupci budějovického studia zúčastnili programové konference Československého rozhlasu v Praze. Předložili tam plán vysílání regionálního programu a rozhodli o vedení studia. „Navštívil jsem sekčního šéfa ministerstva informací spisovatele Ivana Olbrachta a projednal s ním návrh. Nakonec jsme se dohodli, že prvním ředitelem rozhlasové stanice bude Bohuslav Tvrdý,“ popisoval Václav Piloušek.

Vůbec první znělkou českobudějovického rozhlasu bylo údajně vytrubování a noční volání věžného z Černé věže natočené na gramofonovou fólii. Poté se na krátkou dobu při přepínání mezi regionálním a celostátním vysílání pouze pípalo a 1. ledna 1946 dostalo studio svou skutečnou znělku.

Byly jí první tóny písně Když jsem já šel tou Putimskou branou hrané jednou hobojkou. Ještě na jaře téhož roku ji ředitel a zároveň hudební skladatel Bohuslav Tvrdý vylepšil pro dva hoboje a dal nahrát na gramofonovou desku.

Rozhlas se pro tuto lidovou píseň rozhodl proto, že provázela jako posila a útěcha jihočeské vězně v nacistických koncentrácích a zpívala se i při šťastném návratu do vlasti. Jako znělka Českého rozhlasu České Budějovice se skladba používá se dodnes, i když ve změněném aranžmá.

První vojáci Rudé armády na českobudějovickém náměstí v den osvobození

V přízemí radnice na náměstí sídlilo studio pouze krátce. Přestěhovalo se do budovy na rohu ulice U Tří lvů, kde bývalo německé dívčí lyceum. „Měli jsme bývalou školu a stáli před úkolem udělat z ní rozhlas. To není o nic lehčí, než upravit jízdní kolo na plochodrážní motocykl. Ale to už byla taková doba,“ píše se v knize o historii budějovické stanice.

Technické zařízení tvořil starý zesilovač, ostatní si budovali technici sami. Jako nadšení radioamatéři nosili potřebné nářadí z domova, místo akustických obkladů používali deky. Protože ve studiu zpočátku pracovali jen tři technici, střídali se ve službách po 24 hodinách.

Studio se pak postupně rozvíjelo, například v 50. letech se zde dařilo vlastní rozhlasové tvorbě. V budově U Tří lvů, která se za tu dobu značně proměnila a velmi ji poznamenaly povodně v roce 2002, sídlí Český rozhlas České Budějovice dodnes.

Zdroje:
35 let krajského studia Československého rozhlasu České Budějovice, 1980
Od mikrofonu k posluchačům, 2003

Spustit audio

Odebírat podcast

Související