Přístavbu v ulici U Tří lvů využívá budějovický rozhlas od roku 1972, studia jsou postavená jako dům v domě

Jihočeské rozhlasové vysílání začalo 5. května 1945 dvouhodinovým přenosem pražského povstání. Pravidelný program pak mělo českobudějovické studio už od osvobozování města 9. května 1945.

Improvizované pracoviště bylo v prvních dnech po druhé světové válce v přízemí radnice na českobudějovickém náměstí. Na konci roku 1945 se stanice Československého rozhlasu přestěhovala do vlastní budovy, do objektu bývalé německé školy na rohu ulic U Tří lvů a Dukelská.

Technici dům postupně upravovali pro potřeby rozhlasu, v následujících čtyřech letech zprovoznili vedle hlasatelny i činoherní a hudební studio. Ke zpravodajským relacím začaly přibývat pořady hudební, literární a dramatické. Od roku 1946 ohlašovala vysílání českobudějovického studia typická znělka, začátek písně Když jsem já šel tou Putimskou branou.

Rozhlasový program se v počátcích vysílal převážně živě, dokonce i písně a rozhlasové hry. Hudba se také přehrávala z gramofonových desek. Později přibyly do studia i magnetofony, které se využívaly především pro vysílání i se záznamovým materiálem. Magnetofonové pásky byly ale velice drahé, takže archivace stála v počátcích mnoho peněz.

V 50. letech minulého století se rozhlasová technika stále zlepšovala. Objevovaly se dokonalejší typy mikrofonů, mixážních zesilovačů a magnetofonů. S používáním kvalitnějšího technického zařízení ale vystupovaly do popředí nedostatky prostor původního lycea.

Studia v upravených místnostech staré budovy přestávala rozhlasu vyhovovat, a to nejen z akustických, ale i prostorových důvodů. Přes veškeré změny a stavební úpravy pronikal hluk do studií a znemožňoval programovou výrobu.

Původně se počítalo s vybudováním celého nového rozhlasového střediska. Od této varianty ale vedení později upustilo a dalo přednost přístavbě ke stávající budově, kde byla studia a technická pracoviště.

Přípravné práce začaly v roce 1961. Celková koncepce přístavby vycházela z předpokládaných požadavků na výrobu rozhlasového programu budoucnosti. Kvůli poměrně malému stavebnímu prostoru projektanti požadovaná studia umístili do tří podlaží. Stavět se začalo v roce 1965, do provozu byla budova uvedena 5. května 1972.

Hudební a činoherní studio je z hlukových důvodů postaveno jako dům v domě. Vnitřní stěny a strop jsou až do základu odděleny volnou, asi třiceticentimetrovou mezerou od vnějšího pláště budovy. Studia jsou postavena jako „plovoucí“, to znamená, že vnitřní zdi jsou uloženy na pružném materiálu, v tomto případě na korkových deskách.

V novém tisíciletí se budova Českého rozhlasu České Budějovice v ulici U Tří lvů rekonstruovala. Práce skončily v roce 2004. Autorem konceptu byl architekt Libor Erban, zásadní přestavba se dotkla vstupních prostor a přibylo celé patro. Rekonstrukci urychlily ničivé záplavy v roce 2002, z odstraňování škod po povodních se plynule přešlo do interiérových stavebních úprav.

V současné době slouží rozhlasový dům jako nejen samotnému vysílání, ale i jako jihočeské kulturní centrum pro všechny generace. Konají se zde veřejné nahrávky hudebních kapel, výstavy i společenské besedy. Zázemí využívají také pořadatelé akcí jako festival Jeden Svět, Jihočeská Porta nebo filmový festival Černá věž.

Spustit audio
autoři: Anna Peclová , Miroslav Tichák | zdroj: Encyklopedie Českých Budějovic

Související