Angličtinu začal pilovat v 70 letech, pak se vydal na cestu kolem světa

19. září 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Bílý dům
0:00
/
0:00

„V naší rodině jsme měli dva emigranty, mého bratra a bratrance," vzpomíná na archivní rozhlasové nahrávce Ladislav Voříšek. Bratr udělal velkou kariéru ve Washingtonu, bratranec se usadil v Tasmánii a třikrát objel zeměkouli. 

A byl to právě onen bratranec, kdo Ladislava Voříška z jihočeských Předotic inspiroval, nebo spíše ponoukl, k cestě kolem světa. Na jejím počátku byla jednoduchá věta. Kdykoliv totiž bratranec cestoval přes Evropu, u Voříšků se zastavil a jednou řekl: „A co ti brání udělat to také?"

Ačkoliv už dříve byl Ladislav Voříšek čtyřikrát ve Spojených státech amerických, přece jen mu znalosti angličtiny na podobný podnik nestačily, a tak se jazyk začal učit znovu. To už mu bylo přes sedmdesát. A vy máte nyní možnost poslechnout si, jak to celé bylo.

Na přelomu února a března roku 1997 totiž natočil redaktor rozhlasu v Českých Budějovicích Jaroslav Klíma trojí povídání s Ladislavem Voříškem. Pokud máte jako svůj životní sen cestu kolem světa, pak se tímto rozhovorem nechte inspirovat, protože na takovou cestu, jak vidno a slyšno, je čas po celý život.

Rozhovor během volného pádu

Přes třicet let pracoval v českobudějovickém rozhlase Pavel Kroneisl. Působil jako hlasatel, natočil nespočet reportáží a poté byl ještě několik let externím sportovním zpravodajem. Se stanicí spolupracuje dodnes, přispívá do rubriky Rozhlasový sloupek.

Přímý přenos Českého rozhlasu České Budějovice od Lipenské přehrady. Pavel Kroneisl, bývalý sportovní redaktor Českého rozhlasu České Budějovice, který nyní žije u Lipna

Mezi reportáže, na které dodnes vzpomíná, patří unikátní rozhovor s parašutistou během volného pádu. „On měl u sebe mikrofon, vyskočil z letadla volným pádem a popisoval, co se děje, co vidí, kam přistane. Já jsem s ním mluvil z věže letiště na Hosíně,“ vypráví.

Natočit takový rozhovor bylo však tehdy velice technicky náročné. „Všechno vybavení tenkrát bylo velké a masivní, takže technik musel vymyslet způsob. Přijeli jsme na letiště s autem, na střechu postavili velkou anténu a na krajského instruktora paravýcviku Václava Musila jsme navěsili takovou kuklu, kde měl sluchátka a mikrofon,“ vysvětluje Pavel Kroneisl.

To všechno navíc bylo proti veškerým předpisům. „Parašutista nesmí opustit letadlo bez helmy, ale helmu mít nemohl, na tu by se technika nedala dát. Takže byl prostovlasý, místo helmy měl tu naší opičárnu, a tak jsme to natočili,“ dodává Pavel Kroneisl.

Úsilí se vyplatilo. Rozhovor s parašutistou během volného pádu vyhrál první cenu v soutěži tehdejšího Československého rozhlasu v kategorii reportáž.

Pavel Kroneisl začal pracovat v českobudějovickém rozhlase v roce 1970. Tehdy mu bylo 19 let. „Do té doby jsem vlastně netušil, že existuje něco jako dechovka, která je se stanicí hodně spojena. Mlhavě jsem ji občas zaslechl někde na pouti, ale nikdy mě nezajímala. Pak jsem ale nastoupil do rozhlasu jako redaktor – elév, tehdy zrovna odešel jeden hlasatel a vedení usoudilo, že bych hlasově  měl na to, abych ho nahradil,“ vzpomíná.

Tak se jeho pracovní náplní stalo uvádění pořadu Melodie z obálky, tedy dnešních Písniček pro radost, které spojují přání k jubileím s dechovou hudbou. „Posadili mě do studia a já jsem tam poslouchal dvě hodiny tuhle muziku, kterou jsem neznal, a že bych jí miloval, to se říct nedá,“ přiznává.

„My jsme vyrůstali na Beatles, Bee Gees, Rolling Stones a podobných kapelách. No, chvíli to trvalo, než jsem se s dechovkou sžil, ale fakt je, že asi má pravdu dramaturg, který tvrdí, že do dechovky člověk časem doroste. Jsou určité zábavy, kam patří, ale pro mě to v těch letech byl obrovský šok,“ uzavírá Pavel Kroneisl.

Spustit audio

Související