O novorozence s váhou pod jeden kilogram se nikdo moc nezajímal. Změnil to Miloš Velemínský
Ve věku 87 let zemřel pediatr Miloš Velemínský, dlouholetý primář neonatologického oddělení nemocnice v Českých Budějovicích a také bývalý děkan zdravotně-sociální fakulty Jihočeské univerzity. Patřil mezi výrazné lékařské osobnosti, stál u zrodu moderní péče o novorozence a podařilo se mu zavést postupy, které snížily novorozeneckou úmrtnost. Jako vzpomínku přinášíme rozhovor, který vznikl pro cyklus Jihočeši.
Vesnice Velemín leží v severních Čechách, nedaleko Lovosic. Příjmení po ní nosil jihočeský rodák Miloš Velemínský, lékař narozený roku 1936. „Můj bratr se zabývá rodokmenem a zjistil, že jeden náš prapraprapředek skutečně pocházel z Velemína. Údajně tam provozoval hospodu,“ vyprávěl českobudějovický rodák, který vyrůstal a žil v Třeboni.
Miloš Velemínský se ve šlépějích svého severočeského předka nevydal. Po středoškolských studiích v Třeboni odešel v roce 1954 do Prahy, kde vystudoval medicínu.
Po krátkém působení v nemocnici v České Lípě se vrátil na jih Čech a postupně pracoval v nemocnicích v Prachaticích, Jindřichově Hradci a Českých Budějovicích.
Do Českých Budějovic nastoupil Miloš Velemínský v roce 1969 a začal se zabývat nefrologií a neonatologií. Zvláště v neonatologii, tedy péči o novorozence, dosáhl nebývalých úspěchů.
Zavedl první intenzivní péči o novorozence
„O děti, které se narodily s váhou pod jeden kilogram, se nikdo moc nezajímal. Ti novorozenci se nechávali umírat,“ vzpomínal Miloš Velemínský na tehdejší stav zdravotnictví.
„Nechci se chlubit, ale měl jsem tenkrát hodně nastudováno, a tak jsem v Budějovicích zavedl intenzivní péči o novorozence. Byli jsme první v republice,“ komentoval.
Čtěte také
Ne všechno ale šlo hladce. Komunistický režim nepřál výměně informací, lékaři nemohli jezdit na zahraniční sympozia. Také pracoviště Miloše Velemínského trápil nedostatek přístrojů, lékaři měli zakázáno o své práci publikovat. A když začali novorozenci v Budějovicích opět umírat, nebylo kam se obrátit pro radu.
Miloš Velemínský naštěstí tenkrát získal devizový příslib a odjel do Mnichova. V tamní nemocnici se radil s primářem, který doporučil změnit antibiotika podávaná dětem. Po návratu byl sice Miloš Velemínský vyslýchán kvůli cestě Státní bezpečností, ale díky radě z Mnichova umírání ze dne na den přestalo.
Po roce 1989 stál Miloš Velemínský nějaký čas v čele Zdravotně-sociální fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a také se do slova a do písmene zapsal do života mnohých Jihočechů. Jako porodník totiž pomohl na svět tisícům dětí. Při oslavách 100. výročí republiky obdržel vyznamenání za zásluhy o stát v oblasti vědy a školství.
Toho, že svůj život zasvětil medicíně, nikdy nelitoval. „Kdybych si ale mohl vybrat dnes, tak bych nejraději jezdil se záchrankou, protože tam se zachraňují lidské životy přímo,“ řekl pro cyklus Jihočeši.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor


Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.