O novorozence s váhou pod jeden kilogram se nikdo moc nezajímal. Změnil to Miloš Velemínský

3. listopad 2018
Miloš Velemínský s cenou Purpurové srdce, která se uděluje za významný přínos v oblasti péče o předčasně narozené děti

Vesnice Velemín leží v severních Čechách, nedaleko Lovosic. Příjmení po ní ale nosí i jihočeský rodák Miloš Velemínský, lékař narozený roku 1937, významný představitel české sociální pediatrie, svého času děkan Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.

„Můj bratr se zabývá rodokmenem a zjistil, že jeden náš prapraprapředek skutečně pocházel z Velemína. Údajně tam provozoval hospodu,“ říká českobudějovický rodák, který vyrůstal a žije v Třeboni.

Miloš Velemínský se ve šlépějích svého severočeského předka nevydal. Po středoškolských studiích v Třeboni odešel v roce 1954 do Prahy, kde vystudoval medicínu.

Po krátkém působení v nemocnici v České Lípě se vrátil na jih Čech a postupně pracoval v nemocnicích v Prachaticích, Jindřichově Hradci a Českých Budějovicích.

Do Českých Budějovic nastoupil Miloš Velemínský v roce 1969 a začal se zabývat nefrologií a neonatologií. Zvláště v neonatologii, tedy péči o novorozence, dosáhl nebývalých úspěchů.

Zavedl první intenzivní péči o novorozence

„O děti, které se narodily s váhou pod jeden kilogram, se nikdo moc nezajímal. Byla tu novorozenecká úmrtnost dvacet, pětadvacet promile,“ vzpomíná Miloš Velemínský na tehdejší stav zdravotnictví.

„Nechci se chlubit, ale měl jsem tenkrát hodně nastudováno, a tak jsem v Budějovicích zavedl intenzivní péči o novorozence. Byli jsme první v republice,“ dodává.

Ne všechno ale šlo hladce. Komunistický režim nepřál výměně informací, lékaři nemohli jezdit na zahraniční sympozia. Také pracoviště Miloše Velemínského trápil nedostatek přístrojů, lékaři měli zakázáno o své práci publikovat. A když začali novorozenci v Budějovicích opět umírat, nebylo kam se obrátit o radu.

Jan Štifter píše příběhy z vlastní rodiny i historie budějovických domů

Českobudějovický novinář a spisovatel Jan Štifter

„Pátral jsem po tom v matrikách docela dlouho,“ odpovídá českobudějovický novinář a spisovatel Jan Štifter na otázku, jestli má společné rodové kořeny se šumavským bardem Adalbertem Stifterem.

Miloš Velemínský naštěstí tenkrát získal devizový příslib a odjel do Mnichova. V tamní nemocnici se radil s primářem a ten doporučil změnit antibiotika podávaná dětem. Po návratu byl sice Miloš Velemínský vyslýchán kvůli cestě Státní bezpečností, ale díky radě z Mnichova umírání ze dne na den přestalo.

Po roce 1989 stál Miloš Velemínský nějaký čas v čele Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity a také se do slova a do písmene zapsal do života mnohých Jihočechů. Jako porodník totiž pomohl na svět tisícům dětí. Nyní při oslavách 100. výročí republiky obdržel vyznamenání za zásluhy o stát v oblasti vědy a školství.

Toho, že svůj život zasvětil medicíně, nikdy nelitoval. „Kdybych si ale mohl vybrat dnes, tak bych nejraději jezdil se záchrankou, protože tam se zachraňují lidské životy přímo,“ uzavírá.

Spustit audio

Související