Člověk, který se nebojí, je nebezpečný sám sobě i svému okolí, říká velitel vodních záchranářů na Lipně Milan Bukáček
Být vodním záchranářem znamená žít život vodního záchranáře. Jinak to nejde. To vyplývá z rozhovoru s Milanem Bukáčkem, předsedou Vodní záchranné služby Českého červeného kříže v Českém Krumlově.
Základna jihočeských vodních záchranářů stojí v Dolní Vltavici u přehrady Lipno. V roce 1983 tady začínali doslova na zelené louce, neměli nic, jen touhu založit sdružení, které by mohlo pomoci tomu, kdo to na Lipně potřebuje.
U zrodu stál Alexander Jegorov, lékař a jachtař. Postupem let přešlo kormidlo lipenských vodních záchranářů do rukou Milana Bukáčka, původem Moraváka, profesionálního vojáka, výsadkáře, ale i dálkového plavce.
„Člověk, který se nebojí, je nebezpečný sám sobě i svému okolí,“ říká velitel vodních záchranářů na Lipně Milan Bukáček. „Je dobré se bát, ale tak, aby tě strach motivoval, nesmí tě ochromit. To je pak pro záchranáře to nejhorší, co se může stát, pokud se začne klepat jako drahý pes,“ dodává.
V rozhovoru, který vznikl pro cyklus Jihočeši, si poslechněte, jak se Milan Bukáček dostal z moravských vojenských škol až do Tachova a poté do Českého Krumlova, jaké to bylo, když vznikala nová záchranářská základna, nebo jak se cvičí záchranářský pes.
Vodní záchranná služba Českého červeného kříže Český Krumlov je samostatné občanské neziskové sdružení a člen ILS (International Life Saving Federation). Zajišťuje preventivní a záchrannou činnost a poskytuje první pomoc ve vodě a v její bezprostřední blízkosti.
Související
-
Máme jen jeden pokus. Vodní záchranář a pes si musejí vždy rozumět, spolupráce je založená na důvěře
Jejich zásahy možná znáte z filmů, ale psí vodní záchranáři působí i v jižních Čechách. Základnu mají v kempu Modřín u přehrady Lipno, odtud vyjíždějí, kam je potřeba.
-
V infekčním lékařství prý už není co objevovat. To byl velký omyl, vzpomíná primář Václav Chmelík
Infekce již mnohokrát psaly dějiny lidstva. Úseky historie jsou spojeny s morovými ranami, epidemie se pravidelně vrací. To říká Václav Chmelík, lékař a emeritní primář.
-
Hodně bych se styděl, kdybych provedl na silnici něco nepředloženého, usmívá se Václav Kovář
Jako malý kluk se málem utopil. Pak někdy slýchal, že zůstal na světě z nějakého důvodu. Své poslání našel Václav Kovář jako učitel autoškoly a později koordinátor Besipu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
