Hodně bych se styděl, kdybych provedl na silnici něco nepředloženého, usmívá se dopravní expert Václav Kovář
Jako malý kluk spadl do rybníka a chybělo jen velmi málo, aby se utopil. Později pak někdy slýchal, že zůstal na světě z nějakého důvodu, že ho lidé potřebují. Své poslání našel Václav Kovář jako učitel autoškoly a později krajský koordinátor Besipu, tedy oddělení ministerstva dopravy, které se snaží zajišťovat bezpečnost provozu na silnicích.
Náplní práce koordinátora Besipu je prevence nehodovosti. „Víme, že nehodovost spočívá ve třech faktorech – účastník silničního provozu, komunikace a vozidlo. Nejvyšší procento zavinění nehod připadá na účastníky, a proto na ně cílíme. Začínáme s dopravní výchovou už v předškolním věku v mateřských školách a spolupracujeme i s dalšími subjekty,“ vysvětluje Václav Kovář.
„Já si myslím, že když budu lidem vykládat ty věci tak, aby je pochopili, je to krůček k tomu, aby více dodržovali základní pravidla chování na silnici. A tím můžeme uchránit lidské životy, dostaneme se do situace, kdy bude míň dopravních nehod. Prostě mám pocit, že bych měl ještě pro společnost něco udělat,“ dodává.
Pro ministerstvo dopravy začal Václav Kovář pracovat v roce 2009. „Dostal jsem se k Besipu v podstatě díky tomu, že jsem po roce 2000 začal učit v autoškole, což byla práce, kterou vykonávalo několik mých spolužáků ze zemědělské školy. Celý život jsem hodně řídil, jezdil jsem různými vozidly, pracoval jsem třeba u správy a údržby silnic, takže jsem vcelku věděl, co se na silnici děje. A měl jsem pocit, že výukou v autoškole můžu něco změnit. To pro mě bylo dost přitažlivé,“ vzpomíná.
Čtěte také
Přiznává ale, že přišlo i rozčarování. „Pak mě trochu mrzelo, když jsem viděl, že to, co lidi učím v autoškole, se na silnici příliš neobjevuje. Že lidé, kteří se naučili chovat slušným způsobem a respektovat všechna pravidla, se nakonec podřídili společnosti a některé povinnosti opomíjeli,“ komentuje.
Řidičský průkaz má Václav Kovář, jak sám říká, na úplně všechno kromě lodí a letadel. S různými vozidly i aktivně hodně jezdil. „Studoval jsem střední zemědělskou školu, kde bylo řízení motorových vozidel jedním z předmětů. Už v druhém ročníku jsem získal řidičský průkaz na traktor a pak se jenom rozšiřovaly další a další skupiny,“ líčí.
Na otázku, jestli jezdí velice dobře, odpovídá, že neví, ale rozhodně prý jezdí podle zákonných ustanovení a zásad bezpečné jízdy. „Když se dostanu někam, kde není přehledno, snížím rychlost, každou situaci si řádně promyslím. Já bych se asi hodně styděl, kdybych provedl něco nepředloženého. I když samozřejmě někdy člověk chybičku udělá. Není člověk, který by žil bez chyby,“ doplňuje.
Celý rozhovor s dopravním expertem, jihočeským koordinátorem Besipu Václavem Kovářem si poslechněte v cyklu Jihočeši online.
Související
-
Seniorů mezi oběťmi dopravních nehod přibývá. Kdy je čas sedadlo řidiče definitivně opustit?
Řidiči na obou pólech věkového spektra jsou nejvíce nebezpeční sobě i jiným. Zatímco nezkušený mladík neodhadne situaci a má sklon riskovat, senior je někdy opatrný až moc.
-
Kdy se člověk stává „Budějčákem“? Když ve městě stráví dvacet let, odpovídá fotograf Milan Binder
Milana Bindera už v dětství okouzlily historické pohlednice Českých Budějovic. Sbíral je s tatínkem. Později k nim začal pořizovat snímky stejného místa v současnosti.
-
V infekčním lékařství prý už není co objevovat. To byl velký omyl, vzpomíná primář Václav Chmelík
Infekce již mnohokrát psaly dějiny lidstva. Úseky historie jsou spojeny s morovými ranami, epidemie se pravidelně vrací. To říká Václav Chmelík, lékař a emeritní primář.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.