Poslední Američan padlý na českém území za druhé světové války byl zabit na silnici u Volar

Vyjedeme-li z Volar na Prachaticku směrem na Lenoru, v zatáčce asi po dvou kilometrech míjíme po levé straně malé odpočívadlo s kamenným pomníkem. V květnových svátečních dnech tu na žerdích vlají česká, americká a volarská vlajka. Připomínají oběť z posledních okamžiků druhé světové války v Evropě.

Na naše území tady 5. května 1945 vstoupily jednotky třetí americké armády generála Pattona, konkrétně to byla 5. pěší divize XII. sboru.

Ráno 7. května dostal 803. protitankový prapor rozkaz k průzkumu a případnému zajištění hlavní komunikace. Po silnici z Volar k Lenoře se rozjela kolona šesti džípů a dvou obrněnců M-8 pod velením poručíka Donalda Warrena. Někde na kraji lesa u Stögrovy Huti se ale skrývali příslušníci 11. pancéřové divize SS a měli silnici na mušce.

Jakmile se Američané po osmé hodině přiblížili, ozvala se palba. Pancéřová pěst zasáhla jeden obrněnec a zranila v něm čtyři muže. V džípu, který jel v čele kolony, byl zabit čtyřiatřicetiletý Charles Havlat, rodák z Nebrasky. Jeho příjmení zní česky a není to náhoda, neboť prarodiče Havlátovi pocházeli z Českomoravské vrchoviny od Velkého Meziříčí.

V době tragického střetu už byla několik hodin podepsána bezpodmínečná kapitulace Německa, a co nevidět měly být zastaveny veškeré boje na evropských frontách.

Charles Havlat, jenž absolvoval vylodění v Normandii a bitvu v Ardenách, bývá považován za posledního Američana padlého při osvobozování Československa. Ať už je to pravda, nebo ne, o takový rekord by jistě nestál. Pohřben je ve Francii a u Volar má od roku 2002 pomník. 

Podklady pro díl Jihočeské vlastivědy pro Český rozhlas České Budějovice připravil archivář Daniel Kovář.

autor: Zdeněk Zajíček | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.