Dirigent Karel Ančerl z Tučap jako jediný ze své rodiny přežil Osvětim. Pak získal světový věhlas

Německá okupace a židovský původ ukončily jeho uměleckou kariéru. Karel Ančerl se vrátil do rodných Tučap. Hudební dráhu vystřídala dělnická povolání.

S rodiči a manželkou Valerií odjel v listopadu 1942 transportem z Tábora do ghetta v Terezíně. Tam se podílel na hudebních aktivitách, založil i smyčcový orchestr, který vystoupil v propagandistickém filmu o terezínském ghettu.

Karel Ančerl přišel o své nejbližší v říjnu 1944 v Osvětimi. Jako jediný unikl smrti a dočkal se osvobození.

Po válce se opět vrátil k dirigování. Jako šéfdirigent vedl osmnáct let Českou filharmonii. S ní si vydobyl věhlas doma i v zahraničí. V roce 1968 se rozhodl s rodinou emigrovat do Kanady. V Torontu se stal šéfdirigentem tamního symfonického orchestru.

Zemřel 3. července 1973 v Torontu. Jeho ostatky byly o dvacet let později převezeny do Česka a uloženy na vyšehradském hřbitově.

Tučapy si poprvé připomněly svého rodáka v roce 1998, kdy na obecním úřadu odhalily pamětní desku. Za dalších dvacet let přibyl pomník v parčíku před Ančerlovým rodným domem č. p. 68. O zřízení důstojného památníku usilovala obec několik let. Pomník byl slavnostně odhalen 23. června 2018 za přítomnosti vnučky Karla Ančerla a kanadské velvyslankyně.

Pomník tvoří žulový podstavec s bronzovou bustou Karla Ančerla. Za podobou a zhotovením realistické busty stojí akademický sochař Pavel Přikryl, umělecký slévač a restaurátor Lukáš Vágner a zvonař Michal Votruba. K realizaci pomníku pomohla také veřejná sbírka.

Podklady pro díl Jihočeské vlastivědy pro Český rozhlas České Budějovice připravila historička Jitka Vandrovcová.