Na oltáři klášterního kostela ve Vyšším Brodě se střídají obrazy. K výměně je potřeba alespoň osm silných mužů
Až se někdy vypravíte do cisterciáckého kláštera ve Vyšším Brodě na Českokrumlovsku, zastavte se v kostele před oltářem a dobře si zapamatujte hlavní velký obraz, který mu v tu chvíli dominuje. Pokud se totiž na stejné místo postavíte o několik týdnů či měsíců později, spatříte obraz úplně jiný.
Barokní malby se ve vyšebrodském klášterním kostele mění podle liturgie. Přes léto a do Vánoc je hlavní dominantou oltáře obraz Nanebevzetí Panny Marie, která je patronkou kláštera i celého řádu.
Pak jej vystřídá klanění pastýřů a Tří králů u Panny Marie a právě narozeného Ježíše. Tento obraz visí v oltáři do postní doby. Nahrazuje ho velikonoční motiv ukřižování a během noční mše na Bílou sobotu se na oltáři objeví zmrtvýchvstání.
Původně se všechny obrazy měnily tak, jako když spouštíte a vytahujete obrovskou roletu, ale kvůli postupnému poškození jsou dnes tři obrazy už pro jistotu v rámech.
K jejich výměně je potřeba alespoň osm silných mužů, lano, kladka a také odvaha, protože samotný oltář je vysoký 13 metrů. V zadní části oltáře se musí otevřít obrovské dveře, obrazy je třeba upoutat na lano, vyndat, spustit dolů a do čela oltáře pak zvednout a umístit ten, který tam má být.
Není to nic jednoduchého, protože každý obraz váží jeden až dva metráky a je tři metry široký a šest metrů vysoký. Oltář i celý výměnný systém zhotovili dva řádoví bratři, laici v letech 1644 až 1646.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
