Vandličky jsou okrouhlé prohlubně ve skalách na Novohradsku. Někteří lidé kdysi věřili, že jde o dávná obětiště
Na mnoha místech jižních Čech najdeme skalní mísy, kterým se na Doudlebsku hezky říká vandličky. Většinou pravidelné okrouhlé prohlubně ve skalách nebo velkých přírodních balvanech skutečně připomínají mísu a někdy se v nich trvale drží voda.
Jedny z nejpěknějších najdeme v takzvaném Douchově háji mezi Besednicí a Dobrkovskou Lhotkou na úpatí Slepičích hor na Novohradsku. Romantikové kdysi věřili, že jde o dávná obětiště, u nichž se konaly pohanské obřady, a že prohlubně jsou lidským dílem a sloužily k zachycování krve obětí.
Ve skutečnosti jde samozřejmě o přírodní erozní útvary. Je to dáno vlastně už samotným magmatickým původem zdejší žuly, která má sklon zvětrávat do oblých až kulovitých forem. Ty totiž vyvřelina získávala při svém postupném tuhnutí, jak se na pevné jádro nabalovaly slupkovité vrstvy. Působením větru, mrazu, vody a především času se tyto vrstvičky postupně odlupují a vznikají bizarní tvary, včetně misek.
A proč jim u Trhových Svinů říkají vandličky? Pod Slepičími horami, na dřívějším jazykovém rozhraní, se míchala čeština s němčinou. Německé slovo Wandl je zdrobnělinou ke slovu Wanne, což znamená vana, necky nebo také mísa.
Češi převzali německé označení Wandl, ale sami si ho dál zdrobnili na vandlička. Takže jde vlastně o dvojnásobnou zdrobnělinu, asi jako bychom řekli vaničička. Ale vandlička zní rozhodně líp.
Podklady pro díl Jihočeské vlastivědy pro Český rozhlas České Budějovice připravil archivář Daniel Kovář.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
