Nejslavnější podzimní evergreen Autumn Leaves v různých úpravách, s pianem, kytarou i orchestrem, v čase padajícího listí

8. listopad 2021

Vlídné tóny zpříjemní chvilky v čase postupujícího podzimu, kdy už je více listí na zemi než na stromech. A tak je vcelku přirozené, že výběr instrumentálek bude vztažen k melodii, k níž můžeme i pro její melancholickou náladu bez obav připojit přívlastek „podzimní“ a která se v minulosti nad jiné proslavila.

Autumn Leaves, Podzimní listí – to je její název. Autorem byl Maďar, rodák z Budapešti, spolužák Bély Bartóka, Joseph Kosma, který se pak v dospělosti usadil v Paříži. Maďarský název písně je Hulló levelek, tedy doslova Padající listí.

Melodie samotná už měla za sebou nějaký vývoj začínající v Kosmově hudbě pro balet francouzského choreografa Rolanda Petita. Je zajímavé, že ji francouzsky otextoval známý básník Jacques Prevert. V jednom filmu ji před hodně desítkami let zazpíval Yves Montand. A touto cestou zřejmě vešla ve známost i v zámoří, kde k ní přidal anglická slova slavný Johnny Mercer, a s nimi se jí jako první chopila zpěvačka Jo Satfford, ale pak ji zpíval kdekdo.

Harmonická struktura skladby zvlášť vyhovovala jazzovým instrumentalistům i vokalistům, a tak se  song Autumn Leaves dočkal bezpočtu verzí od Franka Sinatry, Doris Day, ovšem též od Dukea Ellingtona, Stana Getze, ne tak dávno zaujal i Erica Claptona.

Pokud jde o jeho komerčně nejúspěšnější verzi, měli bychom se zastavit u roku 1955, kdy několik týdnů vedl americký žebříček rodák z Omahy ve státě Nebraska, pianista Roger Williams právě s Podzimním listím, Autumn Leaves.

Ví se o něm, že byl zázračným dítětem a už ve čtyřech letech prý skládal písničky. Jeho otec, luteránský duchovní, si nepřál, aby se věnoval hře na piano. Viděl v ní nejistou existenci, spíše byl překvapivě nakloněn tomu, aby si syn vydělával na život boxem. Roger Williams si totiž v tomto sportu ve čtyřicátých  letech vedl velmi zdatně. Autumn Leaves Rogera Williamse byla navíc jediná instrumentálka s dominantní rolí piana na čele amerického hitového žebříčku. Její klidný poslech na úvod podzimní Vlídný tónů vám přeje autor pořadu Jiří Kasal.

I druhý blok Vlídných tónů uvede velký Kosmův podzimní evergreen Autumn Leaves, a tentokrát zase v jiném provedení – legendárního kytaristy, ze tří čtvrtin šavanského indiána Linka Wraye. Shodou okolností otec Freda Lincolna Wraye Jr., který pocházel ze Severní Karolíny, byl rovněž knězem, ale syn si vybral cestu, která v 50. letech podle církevních kruhů nejen v Americe vedla do pekel – tedy rokenrol.

Čtěte také

Link Wray zpočátku ke kytaře přidával i zpěv, ovšem následkem prodělané tuberkulózy, kterou si přivezl z korejské války, přišel o jednu plíci a lékaři mu zpívání víceméně zakázali. Paradoxně toto doporučení změnilo maličko historii rokenrolu, kterou Link Wray se svou kapelou Wraymen obohatil o takzvaný fuzztone, syrově praskavý tón kytary s využitím zpětné vazby.

S výjimkou úspěchů několika nahrávek vydaných na singlu měl tento muzikant pověst samorostlého rebela, ovšem k jeho průkopnickým zásluhám ve využití zvuku kytary se hlásili takoví velikáni tohoto nástroje vzešlí z různých stylových oblastí jako například Tal Farlow, Chet Atkins, Jimi Hendrix nebo George Harrison.

A na závěr, ještě jednou do třetice všeho dobrého, zazní stále velice působivá balada Autumn Leaves, Podzimní listí, autora Josepha Kosmy. A zase jinak, v podání  orchestru, který vedl Londýňan italského původu John Gregory, vlastním jménem Giovanni Gregori.

Jako hudebník ovládl široké rozpětí instrumentů – housle, piano, akordeon, basu a kytaru. Po válce si John Gregory udělal dobré jméno jako aranžér a posléze i jako šéf orchestru věnujícího se easy listening, tedy melodiím k příjemnému poslechu a relaxaci, i s tou, která podzimní Vlídné tóny něžně uzavře.

autor: Jiří Kasal
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.