Miroslav Paleček miluje „Ježkárny“ a také skrze tyto písničky rozdává radost
Tentokrát pro vás máme ohlédnutí za druhou částí sólového koncertu Miroslava Palečka ve studiovém sále Českého rozhlasu České Budějovice, který se uskutečnil v únoru roku 2019.
Jestliže první část vystoupení tvořily víceméně písničky vzešlé ze společné písničkářské cesty s Michaelem Janíkem, tak v té druhé se Mirek Paleček soustředil především na svou velkou lásku, a to jsou písničky Osvobozeného divadla.
Už je to sedm roků, co vydal Supraphon jeho album Ježkárny, jež je poctou nadčasovému autorskému mistrovství Jaroslava Ježka, potažmo Jana Wericha a Jiřího Voskovce. „Snažil jsem se přístupem, zpracováním a interpretací zachovat písničkám jejich pel, hravost i přirozenost a představit je tak v současnější písničkářské podobě,“ řekl zakrátko sedmasedmdesátiletý Miroslav Paleček.
Při intepretaci těchto časem dokonale prověřených písniček volil jednodušší, ale možná působivější výrazové prostředky, tedy svůj hlas a kytaru. „Zatímco jiní šli cestou velkého zvuku, velkého hlasu a velkých aranžmá, já hledal cestu prostší a šel rovnou za písničkou,“ poznamenal.
Z alba čerpal při samostatném vystoupení u Tří lvů, v němž zazpíval a na kytaru zahrál nestárnoucí písničky Tmavomodrý svět, Pra-pra-prabába mé prabáby, Klobouk ve křoví, V domě straší duch, Strejček hlad, Ezop a brabenec a na závěr jemu zřejmě nejmilejší Svítá.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
