Mého Oscara rodiče zabalili do deky a zamkli před zloději, prozrazuje hudebnice a herečka Markéta Irglová

3. srpen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Markéta Irglová na snímku z roku 2016

„Pamatuji si ten moment, kdy jsem stála s dvěma kufry na nádraží ve Valašském Meziříčí na cestě do Prahy, odkud jsem odlétala do Irska. V té době jsem si neuvědomovala, že jak člověk jednou vylítne z hnízda, už není cesty zpět,“ popisuje Markéta Irglová svou první cestu do Irska, která výrazně ovlivnila její život.

Dnes skladatelka, zpěvačka, herečka a držitelka Oscara žije na Islandu. Domů na rodnou Moravu jezdí jednou ročně o letních prázdninách. Kdo by si myslel, že si také ráda odpočine od dětí, které při rozhovorech a vystoupeních hlídá babička, je na omylu. „Je to fajn, ale zároveň si na to zvykám. Přece jenom na Islandu tolik lidí, na které bych se mohla obrátit, nemáme. Jsem zvyklá, že jsem s nimi pořád,“ vysvětluje.

„Moje maminka je naprosto super, s taťkou se vnoučatům moc pěkně věnují, mají spolu krásný vztah. Vnímám to jako štěstí, že mám lidi, na které se mohu spolehnout a kteří si to navíc užívají,“ dodává zpěvačka a maminka tří dětí.

Markéta Irglová před natáčením rozhovoru pro Český rozhlas České Budějovice

Život bez hudby si Markéta Irglová nedokáže představit. Na Islandu s manželem postavili nahrávací studio, které využívají nejen oni, ale také ostatní islandští a další muzikanti. „Manžel nahrává, míchá, produkuje. Já se na tom buď podílím po té hudební stránce, nebo vařím obědy muzikantům,“ usmívá se Markéta Irglová.

Doma na Islandu mluví se svým mužem a dětmi celkem třemi jazyky. „Když jsme se manželem potkali, mluvili jsme anglicky. Já jsem se islandštinu během dalších tří let učila. Většinou tedy mluvíme islandsky, občas anglicky, záleží na tom, o čem se bavíme. Přepínáme mezi češtinou, islandštinou a angličtinou. Islandština a čeština jsou těžké na výslovnost. Večer už na mě často nemůže nikdo mluvit, přepínání z jednoho do druhého jazyka je pro mě vyčerpávající, ale pro děti to vidím jako veliké plus,“ popisuje.

Jesus Christ Superstar a Glen Hansard

S hudbou byla Markéta v kontaktu od samého dětství. Trpěla nočními můrami, které její tatínek zaháněl právě muzikou pouštěnou z kazet. „První hudební zážitek, který se mě hodně dotkl, byl muzikál Jesus Christ Superstar, který jsme ve čtyřech letech viděla v televizi. Já tehdy neuměla anglicky, ale všechno jsem se naučila foneticky zpívat,“ vzpomíná.

„Když si rodiče všimli, že jsem na hudbu navázaná, přihlásili mě do základní umělecké školy ve Valašském Meziříčí na piano a později kytaru. Ve třinácti letech jsem se potkala s Glenem a ten mě navedl na folkovou hudbu,“ doplňuje Markéta Irglová.

Za osudové setkání s irským hudebníkem Glenem Hansardem vděčí hlavně rodičům, kteří tehdy uměli komunikovat v angličtině a rádi se seznamovali s lidmi. „Glenova kapela přijela do Valašského Meziříčí na festival Špalíček. Taťka mi dal dopředu naposlouchat jejich písničky a já se těšila na koncert. Po příjezdu se ocitli u nás na zahradě, máma napekla a navařila, u ohně se hráli písničky. Já jsem požádala o písničku Star Star, kterou jsem měla nejradši. Glen řekl, že jí zahraje jen v případě, že budu zpívat s ním. Druhý den, když hrál na Špalíčku, si mě pak pozval na pódium,“ popisuje počátek spolupráce. 

Následně Markéta Irglová několikrát odjela do Irska, kde s Glenem Hansardem vystupovala a náhodou se dostala k osudovému filmu Once. „Když jsem se dozvěděla, že jsem získala tu roli, měla jsem celkem smíšené pocity. Byla jsem ráda, že mohu jet do Irska, být tam s muzikanty a seznámit se s lidmi. To pro mě byla výhra, role pak příjemný bonus. Na druhou stranu mě napadlo, jestli budu umět hrát, protože jsem neměla žádnou zkušenost, nechodila jsem na hodiny herectví. Přesvědčovali mě, že to bude fajn. No, a nakonec byl obsazený do filmu Once i Glen,“ říká.

Společně pro film napsali hudbu a následně za titulní píseň Falling Slowly získali nejslavnější filmovou cenu, Oscara. „V té chvíli jsem nemyslela na nic, co bylo, co bude, úplně mě to připevnilo nohama k zemi. Užívala jsem si ten moment, který se nám zdál nemožný. Pro nás byla výhra to, že si tu písničku můžeme zahrát na oscarovém jevišti,“ komentuje Markéta Irglová.

Až během následujících dvou dnů se podle svých slov dostávali do reality, následovaly rozhovory v Irsku i Česku. „Pamatuji si ten pocit, že jsem byla naprosto vyčerpaná po fyzické stránce. Oscarům totiž předchází měsíční kampaň, kdy je člověk v Los Angeles a podobně jako politici chodí na různé party u lidí, kteří jsou navázaní na Oscary a kteří hlasují. Musí být viditelný, musí se těm lidem zalíbit. Už jsme nevěděli, kde nám hlava stojí, a bylo to šíleně vyčerpávající. Poslední krok jsou pak samotní Oscaři. Ovšem pro nás to tím všechno začalo, to bylo překvápko,“ líčí.

Sošku Oscara má vystavenou ve svém islandském studiu. Předtím ale několik let pobývala u rodičů na Moravě. „Když jsem je přijela navštívit, divila jsem se, že ho nevidím. Ukázalo se, že byl zabalený do deky a zamčený v trezoru před případnými zloději,“ dodává s úsměvem.

Celý rozhovor s Markétou Irglovou o hudbě i jejím rozchodu s Glenem Hansardem si poslechněte online, nebo si jej stáhněte k pozdějšímu poslechu do svých počítačů či mobilů.

Spustit audio

Související