Máte osobní vizitku? Hodí se, když dáváte dar nebo posíláte květiny
Vizitky známe z pracovního prostředí, ale můžete mít i vizitku osobní. Uvádí se na ní jenom křestní jméno a příjmení, případně adresa, telefon a emailový kontakt, ale nic víc.
Odbornice na etiketu Alena Špačková říká, že některé manželské páry si nechávají tisknout společnou osobní vizitku pouze se jmény, například Jan a Jana Novákovi.
„Tato společná vizitka se výborně hodí, když dáváme dar nebo posíláme květiny, v situacích s velkým shromážděním darujících, kdy člověk dostává hodně darů najednou. Jeho povinností podle etikety pak je poděkovat osobním dopisem a osobní vizitka mu pomůže určit, komu za co má poděkovat,“ popisuje Alena Špačková.
Kdy se vůbec hodí vizitku poslat, když dnes je plno gratulačních pohlednic a moderních komunikačních prostředků? „Je to na vás. Když odcházíte z oslavy a děkujete za milé přijetí a hezký večer, můžete druhý den ráno poslat květiny a přidat vizitku. Na ni připíšete P.R., což je zkratka pro francouzské pour remercier a znamená to poděkování,“ radí odbornice na etiketu.
V běžném každodenním styku se upouští od užívání těchto zkratek, raději jednoduše zavoláme, pošleme sms nebo email, protože je to pro nás pohodlnější a rychlejší. V diplomatickém světě se ale podle Aleny Špačkové tyto zkratky stále ještě používají.
Všeobecně známá je zkratka P.F. neboli pour feliciter. „Běžně se používá jako přání k Novému roku, ale můžete ji napsat i k narozeninám, jakémukoli životnímu úspěchu,“ připomíná Alena Špačková.
Související
-
Vizitka prozrazuje postavení člověka. Čím vyšší funkce, tím méně je na ní údajů
Vizitky se údajně začaly používat jako náhrada za osobní návštěvu. Prý když se jeden šlechtic nemohl dostavit popřát k Vánocům a Novému roku, poslal pouze svou navštívenku.
-
Když vám někdo dá vizitku, opravdu si ji přečtěte a pak viditelně uložte do pouzdra
I moderní etiketa stále ještě uznává vizitky, česky navštívenky. Současný trend však naznačuje, že ne vždycky a ne všude je nutné si vizitky dávat.
-
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
