Martina Adlerová: Zdolat horu

24. listopad 2025

Rozhlasový sloupek

S přibývajícím věkem si dávám stále více úkolů a předsevzetí. Většinou nesplnitelných. Například: vstoupit do klubu otužilců. Naučit se plynule finsky. A taky vystoupat na Mount Everest.

Kamarádka psycholožka mi na to řekla, že to souvisí s krizí středního věku. Dál jsme to raději nerozebíraly.

Plavání pod ledem a finštinu jako rodnou řeč si zřejmě budu muset nechat do příštího života, ale ta hora mi v hlavě zůstala. Na Mount Everest je to sice daleko, vysoko a draho, ale tady v Čechách máme taky hory, takže…

No jasně, Sněžka! 1603 metrů není tak moc a v říjnu to bude brnkačka, takže jsem přemluvila manžela a šlo se.

Ještě na parkovišti začal padat sníh a foukal prudký vítr. My, lidé z nížin, zocelení rozhlednami, jsme nasadili pláštěnky. Ostatní měli trekingové hole a na batozích se jim houpala stoupací železa.

Tady, copak jsme v Himalájích?

A trekové hole jsou pro slečinky, pro padavky a pro důchodce v parku.

S tímto přezíravým postojem jsem vyrazila do kopce. Po třech hodinách cesty ve sněhové vánici jsem úplně zmrzlá stanula na údajném vrcholu. Údajném proto, že bylo vidět tak na dva metry, takže si nejsem jistá. Cestou dolů po zledovatělých kamenech mě chytali polští turisté. Dziękuję bardzo.

Moje první kroky po sestupu vedly do hospody.

Moje druhé kroky vedly do outdoorového obchodu.

A závěr?

Přezíravý přístup je fajn. Pokud netrvá déle než tři hodiny. Takže teď je ze mě slečinka, padavka a důchodkyně v parku.

A taky žena, která vylezla na kopec… a sestoupila z hory.

autor: Martina Adlerová | zdroj: Český rozhlas