Martina Adlerová: Oční kontakt

27. září 2021

Možná jste si všimli, že se lidé začínají postupně vyhýbat očnímu kontaktu. Jako mezi predátory: navázat oční kontakt znamená vyzvat soupeře na souboj. Schválně jsem to zkusila.

Jenže v zoologické zahradě se skoro nikdy nedostanete k šelmám tak blízko, aby vás vůbec zaregistrovaly. A na tučňáky to nefunguje, to už vím jistě.

U psů to naopak platí na sto procent, doteď mám modřinu na levém lýtku. Nohavici už jsem si zašila.

A co lidé? Tam je to asi totéž.

Rozhodně to nezkoušejte v podzemní dráze, v tom mraveništi solitérních lovců. V metru se každý odvrací, jako by třeba jen letmý pohled do očí mohl znamenat hozenou rukavici.

Lidé se odvracejí od lidí a v podstatě předstírají, že jsou na celém světě (a v celém podzemí) úplně sami.

Viděla jsem však chlápka, který z nástupiště pozoroval lidi uvnitř vagónu, jako by si vybíral, na koho udeřit. Nechal odjet dvě vlakové soupravy, než byl s výběrem spokojen.

„Copak máš asi za lubem,“ říkala jsem si a nastoupila - plna zvědavosti - spolu s ním. A znovu jsem si potvrdila platnost přísloví našich předků. Nehas, co tě nepálí…

Tenhle chlapík se mi klidně díval do očí. Tak nějak vyzývavě. Byl to revizor. A kdo je v metru zvědavej, bude brzo chudej.

autor: Martina Adlerová | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

Karel Klostermann Ze světa lesních samot

Ze světa lesních samot

Koupit

Román klasika české literatury zobrazuje dramatické změny poměrů na česko-bavorském pomezí v posledním čtvrtletí 19. století, kdy ustálený životní řád "světa lesních samot" narušila živelná katastrofa.