Martina Adlerová: Sousedská
Když žijete na vsi, přicházíte do osobního kontaktu s různými zajímavými lidmi. Máme tady pána, jehož bezprizorní nevychovaný pes nám drape na dveře, kdykoliv naše fena hárá. Vstup do našeho domu tak vypadá jako čerstvě zbudovaná expozice šakalů, což dotyčný pán považuje za pozoruhodné.
Máme souseda s artrotickými koleny, který nás vždycky varuje před blížícím se hurikánem, který může mít i podobu májového deštíku.
A pak máme Blaženku. Asi se jmenuje úplně jinak, ale říkáme jí tak kvůli blaženému výrazu v jejím obličeji. Je to paní, která chodí jen tak okolo na procházku a vždycky se ptá dětí hrajících si venku: „Co dělá maminka?“
Věřte mi, že dětská bezelstnost není vždycky ta nejlepší věc. „Maminka si holí nohy.“ „Maminka spálila guláš, a tak dneska vaří tatínek.“ „Maminka nadává psovi, protože sežral žábu a pak ji vyblinkal na koberec.“
Musím říct, že kombinace Blaženky a šakalího výběhu je někdy nad moje síly. Ale zase nás to posouvá dál, jak tuhle říkal manžel. Například jsme spravili plot a potřetí natřeli dveře.
A Blaženka k nám najednou přestala chodit. Už jsem říkala: žijeme obklopeni divokou přírodou, máme hodně zvířat a upřímné děti…
A tak se Blaženka nedávno dozvěděla něco, co možná ani vědět nechtěla. „Copak dělá maminka?“ „Maminka kope hrob.“
Související
-
Martina Adlerová: Opusťte loď!
Někdy si připadám jako kapitán potápějícího se plavidla. To když k nám přijede neohlášená návštěva.
-
Martina Adlerová: Výchova chlapců v Čechách
Omlouvám se za parafrázi Vieweghova románu v názvu dnešního Rozhlasového sloupku, ale lepší mě nenapadl. Řeč totiž bude o chlapcích, kterých máme v příbuzenstvu nedostatek.
-
Martina Adlerová: Protože bagr
Existují různé způsoby, jak někoho přivést do blázince. Pamatuju si, že když byli bratři v pubertě, doháněli naši mámu k šílenství odpovědí typu „bagr“.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
