Martina Adlerová: Nekorektnost češtiny
Přípona je ta část slova, která se připíná za kořen a slouží mimo jiné k upřesnění významu. Tohle ví každý. Ale přemýšleli jste někdy nad tím, jak přípony ovlivňují náš život? Jak nás determinují?
Určitě je rozdíl v tom, jestli spadáme do kategorie ič, nebo spíš ce…
Jsem bavič, topič, krmič a lupič, nebo spíš žalobce, obhájce a soudce…?
A co takový ér? Hoteliér, hazardér, sommeliér, kaskadér, krupiér, rentiér… Nebo ec: kanec, trestanec a pitomec.
Tak mě napadá, podívat se z tohoto pohledu na profese a aktivity spojené s rozhlasem.
Hlasatel je ve stejné skupině jako spisovatel, ředitel, obdivovatel a myslitel.
Posluchač jako střihač, metač, lapač a udavač.
Moderátor se skloňuje jako autor, diktátor, novátor a uzurpátor.
A zvukař je podle přípony totéž co kuchař, bachař, srdcař, pivař, komisař a žabař.
Velmi zajímavé je to s přechylováním, to znamená s tvořením ženských variant. Některá slova prostě ženskou variantu nemají, ať si feministky říkají, co chtějí. Čeština není příliš korektní jazyk a na politické zájmy zvysoka kašle.
Co třeba chirurg. Možná existuje paní doktorka chirurgyně. Nebo snad chiruržka?
Slovo pisálek nemá ženskou variantu. Snad by se dalo použít paní pisálková, ale to je pořád manželka pisálka, nikoliv aktérka sama. Mimochodem, slovo aktérka zní taky hrozně. Jako nějaká nášivka na trenýrky. Zabiják a impotent také nemá ženskou variantu, naštěstí.
A zcela pozitivní slovo čtenář je podle přípony ve stejné kategorii jako hvězdář, ale i popelář, bankrotář a lhář.
No, a pak si má člověk vybrat.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
