Martina Adlerová: Naléhavá sdělení
Naléhavé sdělení je něco, co se nedá ignorovat. V naší širší rodině je „naléhavými sděleními“ proslulý jeden ze strýců, kterému říkáme Budík, a to proto, že slovo strýček je pro tohoto rodinného buditele příliš obyčejné.
„Strýček“ zní jako někdo, kdo nosí vousy, rozdává bonbóny, vypráví vtipy, a ani jednu z těchto vlastností nesplňuje náš Budík.
Nejenže nemá vousy a sladké nejí, ale kromě toho si dal za úkol celoživotně nás budit a udržovat ve střehu. Dělá to dobře, a dělá to rád. Jsme z jeho strany bombardováni nejen naléhavými sděleními, ale i různými zostřenými prosbami a psychickými nátlaky. Už jsme si za ta léta zvykli, a nebereme ho vážně. Jeho obvyklá zvolání typu…Bude blackout a hladomor… Jste připraveni?…už pouštíme jedním uchem tam, a druhým ven. Jako by se na tohle mohl někdo připravit…
Můžu říct, že v tomto ohledu jsem značně otrlá a nepohne se mnou ani naléhavá výzva Okamžitě přijeďte, na internetu psali, že v ulicích začíná rabování.
Co mi ale v poslední době dělá starosti, je naléhavost našeho jednookého kocoura Jindřicha.
Často na mě mňouká tak naléhavě, že mám pocit, že jde o záležitost nejvyšší důležitosti. Když otočím hlavu na druhou stranu, přitáhne si mě drápkem a chce, abych se mu dívala přímo do oka.
Nevím si s tím rady. Je nakrmený, vymazlený, tak co pořád může chtít?!?
Pokud nám ale sděluje něco opravdu zásadního, třeba ve smyslu: „Blíží se Ufoni, zdrhejte!“, pak jsem jako jeho panička selhala na celé čáře.
A na závěr tady mám jednu naléhavou otázku:
Neumí někdo krucinál kočičí řeč?!!?
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
