Martina Adlerová: Chlebová polívka
Moje mamka vaří skvělou chlebovou polívku. Postup přípravy je velmi jednoduchý: prostě rozvaříte kusy starého chleba, osolíte, okmínujete… a máte po starostech.
Podpoříte své zdraví, a ještě ušetříte. Je to totiž levné, výživné a syté. A musím upřímně přiznat, že mi to nechutná.
Jenže na této planetě existují lidé, kteří se živí tím, co vyhrabou v odpadovém kontejneru. Jsou tu lidé, kteří chodí pro pitnou vodu několik kilometrů, každý den, i když je bolí břicho nebo mají horečku.
Lidé, kteří ztratili svou vlast i rodinu, a teď přežívají v plechových boudách nebo ve stanech na okrajích cizích měst. Lidé, kteří počítají s tím, že se možná nedožijí zítřka.
A my - Středoevropané - si stěžujeme na počasí, na vysoké daně, na omezené možnosti cestování v době pandemie. Nelíbí se nám politika, nadáváme na hromadnou dopravu, a když jsme půl dne bez proudu, můžeme se zbláznit.
Pravděpodobně se máme skvěle. A vůbec si to nezasloužíme. Možná prostě nastal čas se změnit. Přestat se cpát v Mekáči a ušetřené peníze poslat těm, co je potřebují víc.
Možná prostě nastal čas na chlebovou polívku.
Související
-
Martina Adlerová: Nápisy
Mám ráda nápisy a většinu z nich si pamatuju. Některé si dokonce zapisuju. Baví mě jejich formulace a poselství. I to, co se skrývá za nimi.
-
Martina Adlerová: Štuclík
Pamatujete si na štuclík? Kožešinový tunel zavěšený kolem krku, ve kterém si ruce hověly jako v pokojíčku. Samozřejmě pouze pro ty movité.
-
Martina Adlerová: Pondělí
A zas je ráno. Rozloupnu oči a na moment se konejším představou, že je možná neděle, slaďoučká voňavoučká neděle s pečenými buchtami a chvilkou poezie.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
