Martina Adlerová: Nápisy

31. březen 2022

Rozhlasový sloupek

Mám ráda nápisy a většinu z nich si pamatuju. Některé si dokonce zapisuju. Baví mě jejich formulace a poselství. I to, co se skrývá za nimi.

Přemýšlím nad tím, co vede člověka k tomu, aby si na plot pověsil cedulku s obrázkem pitbula a se sdělením: Já jsem u vrat za pět vteřin. A ty?

Chápu obyvatele domů, jejichž dveře hostí nápis: Choďte si se svým psem kadit před svůj dům.

Nebo na veřejných záchodcích: Milí pánové, močte jen do pisoáru. Milé dámy, chovejte se jako dámy.

Kdykoliv jedu navštívit své rodiče, míjím cukrárnu s nápisem Vážený nugát. Vždycky se pobavím představou veledůležitého nugátového bonbónu, kterak si naseklý ve fraku a s hůlčičkou vykračuje po lázeňské promenádě.

Na poště si při pohledu na Výdej balíků vždycky představím hřmotného venkovského týpka, jak s pořadovým číslem (a s holínkami od hnoje) ukázněně čeká u výdejního okénka.

Nejvíc mě ale dostaly cedulky, které se najednou objevily na záhonech v parku. Říkám si, že by spousta lidí měla v průběhu zimy nosit stejnou ceduli pověšenou kolem krku. Předešlo by se mnohým nedorozuměním, kdyby si jejich spoluobčané, příbuzní, kolegové a známí mohli při setkání s nimi přečíst tento naléhavý vzkaz: „Spím. Těším se na jaro. Nešlapejte po mně.“

autor: Martina Adlerová | zdroj: Český rozhlas