Martin Schuster

Americkému zpěvákovi Chrisu Isaakovi učarovala dekáda 50. let. Také proto jeho písničky znějí jako velmi vkusné pokračování hudebního příběhu, který rozepsaly legendy.

Marie Rottrová měla vždycky slabost pro takzvanou černou muziku, tedy žánry, kterým vokálně i hudebně vládli interpreti tmavé pleti. Jejich hudební cítění bylo specifické.

Fenomén Beatles se do tuzemské populární hudby ve své době promítl jako mohutný inspirační zdroj, ale najdeme i přímé pokusy o přenesení konkrétních písniček do češtiny.

Je zvláštní slyšet ryzího pop-zpěváka s ukázněným vokálním výrazem zpívat hit, který proslavila živočišná rocková kapela. Ale stane se. Takovým případem je Mít oči dokořán.

Má jen něco málo přes dvě minuty, přesto se písnička Mé tělo, má duše a já umí zapsat do posluchačské paměti. Najdeme ji v bohatém zpěvníku Pavla Bobka.

I když se pozdější sláva zpěvačky Marianne Faithfull nemohla měřit s tou v 60. a 70. letech, jedno je jisté. Namísto bulváru si jí po zásluze všímali přátelé dobré hudby.

Zpěvačku Vlaďku Prachařovou si dneska pamatují hlavně ti posluchači, kteří sledovali tuzemskou populární hudbu koncem 60. let a v 70. letech. Pak se její jméno vytratilo.

Pěvecká kariéra Jiřího Štědroně je bohatá nejen na různé zákruty a odbočky, ale i na nahrávky, které neodnesl čas a stále zůstávají v paměti.

V pořadu Kulatá muzika budeme tentokrát vybírat písničky z alba, jež je poctou jednoho zpěváka jinému. V roce 2010 takto vysekl poklonu Johnnymu Cashovi Pavel Bobek.

Časy, kdy vystudovaný operní pěvec Daniel Hůlka před nabitým hledištěm zářil v muzikálech jako Dracula nebo Edmond Dantes alias hrabě Monte Christo, jsou už dávno pryč.