Kostel svaté Barbory u Majdaleny po odsvěcení sloužil jako chlév, pak zmizel z povrchu zemského

25. září 2024

Kostel svaté Barbory, který stával západně od Majdaleny na Jindřichohradecku, bychom dnes hledali již marně. V období baroka se však jednalo o významnou sakrální stavbu, k níž směřovaly kroky věřících z blízkého i vzdáleného okolí.

Kostel byl postaven v letech 1495 až 1498 v místech někdejší poustevny. Během třicetileté války byl vypálen a v roce 1709 vyhořel následkem úderu blesku. V obou případech se jej ale podařilo obnovit.

Definitivní ránu mu zasadily až josefínské reformy v roce 1786, v jejichž rámci byl odsvěcen. Postupně pak z něho byly odvezeny do okolních kostelů zvony, oltáře a unikátní kazatelna ve tvaru velryby.

Budova kostela následně sloužila jako chlév pro dobytek místních samotářů, až v roce 1810 opět vyhořela. Když pak o šest let později zachvátil oheň i několik stavení v sousední vsi Branné, rozhodl ředitel třeboňského panství Anton Sturany využít pro opravu domů stavební materiál z kostelních zdí.

Motyky a kladiva však k jejich zbourání nestačily, proto byli k demolici povoláni dělostřelci. Zkázu svaté Barbory tak dokonali dělostřelci, jejichž patronkou není nikdo jiný než svatá Barbora. Trochu paradox.

Kostel sice zmizel z povrchu zemského, nezmizel však z lidské paměti. V roce 1833 byla na jeho místě z iniciativy třeboňského pokrývače Tomáše Zvánovce vystavěna alespoň kaple (vysvěcena o rok později), která měla připomínat někdejší poutní kostel.

Podklady pro díl Jihočeské vlastivědy pro Český rozhlas České Budějovice připravil archivář Tomáš Hunčovský.

autor: Zdeněk Zajíček | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Související