Zeď hřbitova v Českých Velenicích se dotýká státní hranice. Za minulého režimu ho proto hlídala pohraniční stráž

24. září 2024

Pohraniční město České Velenice na Jindřichohradecku představuje v rámci republiky ojedinělý případ z historického a urbanistického hlediska jako celek, ale i v dílčích aspektech. Jeden takový zastupuje místní hřbitov.

Vznikl až v roce 1922, protože původní pohřebiště zůstalo po vytyčení nové státní hranice v Gmündu, a ocitlo se tak na území jiného státu.

Hřbitov má téměř čtvercový půdorys o stranách 60 a 65 metrů a celou svou jihozápadní ohradní zdí přiléhá přímo ke státní hranici, tudíž při pohledu z plochy hřbitova se člověk dívá přímo do Rakouska. Už v době vzniku to byla svým způsobem zajímavost, ale nikoli problém.

Ten nastal až po politických změnách na přelomu čtyřicátých a padesátých let, kdy zeď velenického hřbitova začala tvořit předěl mezi komunistickým východem a demokratickým západem. Protože k útěku do Rakouska ji stačilo jen přeskočit, což se nejednou stalo, přijal stát patřičné restrikce.

Cestu ke hřbitovu kontrovaly hlídky, v okolí přibyly ostnaté dráty, ale hlavně byla dozděna a zvýšena zeď o zhruba jeden a půl metru a také zřízena vysoká pozorovatelna pohraničníků, takzvaná špačkárna.

V devadesátých letech se celý prostor hřbitova vrátil do původního důstojného stavu.

Podklady pro díl Jihočeské vlastivědy pro Český rozhlas České Budějovice připravil archivář Jiří Cukr.

autor: Zdeněk Zajíček | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Související