Koncertní podzim v budějovickém rozhlase zahájil unikátní společný koncert otce a syna – Jana a Filipa Spálených
„Blues je, když. Tečka! To je správná odpověď. Anebo, blues je zděšení dámy středního věku, že na světě je přece jenom krásně.“ Tato slova velké postavy české hudby Jana Spáleného mohla být pozvánkou k návštěvě koncertu.
Legenda českého blues, osobitý zpěvák, multiinstrumentalista, autor a kapelník Jan Spálený vystoupil na komorním společném koncertu se synem, vynikajícím hudebníkem, tubistou a baskytaristou Filipem Spáleným ve studiovém sále Českého rozhlasu České Budějovice ve čtvrtek 21. října.
Doma v dětství spolu s mladším bratrem populárním zpěvákem Petrem poslouchal Jan Spálený Ježkovy písničky a zkoušel hrát na housle. Vážněji to však myslel na střední škole až s pozounem. V té době zahořel přičiněním Petra, který přinesl domů malou desku s písničkou Lonely Avenue, pro nevidomého zpěváka a klávesistu Raye Charlese.
V raných 60. letech založil kapelu Gentlemen, která byla později přejmenován na Hipps. Zakrátko se kapela usadila v divadle Apollo a odtud již známý název Apollobeat. Společná kariéra bratrů Jana a Petra Spálených byla značena dvěma odlišnými směry: jednak hity typu Plakalo bejby a Dáma při těle, jednak experimentováním třeba na albu Zvon šílencův.
S příchodem 70. let Jan Spálený doprovázel i jiné zpěváky a spolupracoval například s ostravskými Bukanýry, avšak zároveň se pozvolna prosazoval jako autor, aranžér a zpěvák. V této poslední roli na sebe na sklonku 70. let upozornil neobyčejnými, i po mnoha letech pozoruhodnými alby Edison a Signál času, s hudbou zkomponovanou na Nezvalovy verše.
Jan Spálený je autorem oblíbených písniček (Asi v tom bude nějakej háček ve vlastním podání), psal třeba také pro bratra Petra (Josefína, Táňo, na shledanou a jiné).
Čtěte také
Další, velmi bohatý muzikantský život Jana Spáleného, který se delší čas živil hudební režií v Supraphonu a později jako hudební dramaturg Českého rozhlasu, nalezl důležitý průsečík v kapele ASPM (Amatérské sdružení profesionálních muzikantů), jehož spoluzakladatelem byl před 37 roky jeho velký přítel, bohužel, již nežijící Petr Kalandra.
S ASPM Jan Spálený od 80. let koncertuje a natáčí výborné desky. Ta poslední Nemůžu popadnout tvůj dech se před dvěma roky dočkala zasloužených pochvalných recenzí a ocenění.
Jan Spálený miluje jihočeský kraj, po předcích je Jihočech a výrazem jeho jihočešství je – kromě jiného – album, které s triem (se synem Filipem a trumpetistou Michalem Gerou) natočil před pěti roky ve svém zamilovaném Terčině údolí u Nových Hradů.
Dlouholetým kolegou Jana Spáleného v kapele ASPM je jeho syn Filip. „S tátou jsem hrál od šestnácti let na tubu, v sedmnácti už jsem se stal stálým členem kapely, ještě v dobách, kdy tam hrál Petr Kalandra,“ vzpomínal Filip Spálený pro Český rozhlas.
Všestrannost tohoto skvělého tubisty a baskytaristy dosvědčuje spolupráce s hudebníky a interprety z různých žánrů, s Milanem Svobodou, Janou Koubkovou, Los Quemados, Vibe Fantasy, ale i Jaroslavem Uhlířem, Mirem Žbirkou, Michalem Tučným, skupinou Jablkoň a dokonce i s Karlem Gottem.
Spolu s otcem Janem se Filip Spálený vrátil do studiového sálu Českého rozhlasu České Budějovice po více než sedmi letech. Před létem 2014 zde byli Jan a Filip Spálení s ASPM, tentokrát však mělo vystoupení zcela rodinnou podobu.
Související
-
Dasha zpívala s Big Bandem Gustava Broma. Českokrumlovské divadlo hostilo velký rozhlasový koncert
„Standardy a evergreeny? Na nich mě láká chytlavá melodie, text nebo i předchozí výjimečná interpretace. Proto se na koncert, kde budu zpívat tyto písničky, velmi těším.“
-
Obrazy, jimiž se Petra Podzimková snaží nahlédnout pod povrch, doplněné poezií uvidíte v rozhlase
Odrazy do dna. To je název výstavy obrazů Petry Podzimkové, kterou můžete navštívit v galerii Českého rozhlasu České Budějovice. Díla spojují odstíny modré a motiv hladiny.
-
Jan Spálený – Ještě jednou si vrznout (1993)
Blues Jana Spáleného bývá nejen české, ale také ryze originální, poskládané z toho, co on sám má rád nebo co mu do obrazu tohoto žánru zapadá.
E-shop Českého rozhlasu
Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.
Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu


Nebojte se klasiky!
Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?