Kateřina Bolechová: Chrápání
Jednou z velmi nepříjemných věcí, která se u člověka vyskytuje, je chrápání. Samozřejmě i jiní tvorové tímto trpí. To, že se jedná o nemilou věc, může jistě potvrdit mnoho z nás.
Osobně do této skupiny také spadám a přiznám se, že jsem tím zkomplikovala klidný spánek mnoha lidem. A těch historek.
Před lety jsem byla s kolegyní na školení v Praze. Spaly jsme na jednom pokoji. Když jsem se ráno probudila, její postel zela prázdnotou, dveře do pokoje zavřené. Došlo mi, že moje chrápání muselo být až neuvěřitelně hlasité. Nakonec jsem kolegyni našla v zavřené koupelně, spala ve vaně. Před další nocí požila víc fernetu s tonikem, pro jistotu.
Další nemilá historka mne potkala ještě o mnoho let dříve, bylo to na nějakém srazu fanoušků jistých literárních stránek. Na pokoji jsem spala s úplně cizí ženou, ten den jsem ji viděla poprvé.
V noci jsem jakoby zpovzdálí slyšela: „Nechrápej“. Pak to samé o něco hlasitěji: „Nechrápej.“ A pak to přišlo, někdo se mnou hrozivě zacloumal. Když jsem otevřela oči, uviděla jsem podivný obličej s rozcuchanými vlasy. Hrozně jsem se vyděsila, že si pro mě přišlo strašidlo.
Opak byl pravdou, byla to jen moje spolubydlící v poněkud staromódní noční košili. Lamentovala, že je to příšerný randál, a že brzy ráno odjíždí do Prahy.
Tahle hříčka přírody dokáže vyrobit skutečné peklo. A pokud se sejde chrápalů víc, lze jen konstatovat, kdo usne první, vyhraje.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
