Jiří Březina starší: Sypejte ptáčkům

16. listopad 2021

Krmení ptáků je především pomoc přírodě, nebo spíš tomu, co z ní po našich hospodářských úspěších zbylo. Ale je to také překvapivě dobrá zábava, pokud sledujete, co se na krmítku děje.

Rychle si všimnete, že se různé ptačí druhy na krmítku chovají různě. Nejběžnější sýkora koňadra se většinou jen krátce zastaví pro jedno semínko, aby si ho odlétla rozebrat na nějakou větvičku v okolí. Podobně se chová i menší modřinka.

Zato brhlík, lupič s páskou přes oči, zasedne a zobe jedno semínko za druhým. Nepotřebuje si totiž naplnit jen břicho, ale také desítky skrýší pod kůrou okolních stromů. Nacpe si do volátka klidně deset kousků a pak vyrazí dělat zásoby na zimu.

Ptáci na krmítku

Malý bojovník čížek zase začne tím, že se pokusí od krmítka odehnat všechny ostatní, aby pak zasedl k dlouhé hostině úplně sám. Sýkorky odežene snadno, ale pokud se na krmítku potká s dalším čížkem, končí to často rvačkou.

Mistři improvizace jsou vrabci. Jakýkoli řád je jim cizí, vrhají se na krmítka v hejnu a dokážou se tam namačkat v neuvěřitelných počtech, strkají se a shazují jeden druhého. A ještě stihnou vyhazovat krmení těm, co se nevešli a čekají dole.

Velice pěkný živý obraz na krmítku dokážou vyrobit mlynaříci dlouhoocasí. Jejich vášní jsou lojové koule, a když se slétne mlynaříků více, koule pod nimi úplně zmizí a připomíná spíš opeřený indiánský talisman.

Samička hýla zase předvádí na krmítku spíš okupaci, než konzumaci. Její hlavní starostí je, aby si nezobl nikdo jiný. Obchází po krmítku jako hlídač, odhání ostatní ptáky a málem si pro samé hlídání sama ani nezobne. Šikovnější sýkorky jí ovšem přesto zvládnou uloupit nějaké to semínko za zády a náramně si to užívají.

Často mě při pohledu na krmítko napadne, že ptačí chování má s tím naším lidským více společného, než by se nám zdálo.

Spustit audio

Související