Jiří Březina starší: Sypejte ptáčkům
Krmení ptáků je především pomoc přírodě, nebo spíš tomu, co z ní po našich hospodářských úspěších zbylo. Ale je to také překvapivě dobrá zábava, pokud sledujete, co se na krmítku děje.
Rychle si všimnete, že se různé ptačí druhy na krmítku chovají různě. Nejběžnější sýkora koňadra se většinou jen krátce zastaví pro jedno semínko, aby si ho odlétla rozebrat na nějakou větvičku v okolí. Podobně se chová i menší modřinka.
Zato brhlík, lupič s páskou přes oči, zasedne a zobe jedno semínko za druhým. Nepotřebuje si totiž naplnit jen břicho, ale také desítky skrýší pod kůrou okolních stromů. Nacpe si do volátka klidně deset kousků a pak vyrazí dělat zásoby na zimu.
Malý bojovník čížek zase začne tím, že se pokusí od krmítka odehnat všechny ostatní, aby pak zasedl k dlouhé hostině úplně sám. Sýkorky odežene snadno, ale pokud se na krmítku potká s dalším čížkem, končí to často rvačkou.
Mistři improvizace jsou vrabci. Jakýkoli řád je jim cizí, vrhají se na krmítka v hejnu a dokážou se tam namačkat v neuvěřitelných počtech, strkají se a shazují jeden druhého. A ještě stihnou vyhazovat krmení těm, co se nevešli a čekají dole.
Velice pěkný živý obraz na krmítku dokážou vyrobit mlynaříci dlouhoocasí. Jejich vášní jsou lojové koule, a když se slétne mlynaříků více, koule pod nimi úplně zmizí a připomíná spíš opeřený indiánský talisman.
Samička hýla zase předvádí na krmítku spíš okupaci, než konzumaci. Její hlavní starostí je, aby si nezobl nikdo jiný. Obchází po krmítku jako hlídač, odhání ostatní ptáky a málem si pro samé hlídání sama ani nezobne. Šikovnější sýkorky jí ovšem přesto zvládnou uloupit nějaké to semínko za zády a náramně si to užívají.
Často mě při pohledu na krmítko napadne, že ptačí chování má s tím naším lidským více společného, než by se nám zdálo.
Související
-
Jiří Březina starší: Hřbitovy
Rád prolézám hřbitovy, hlavně když se dostanu někam dál od domova. Ne že bych byl morbidní, ale málokde si tak rychle ověříte, že co jiný kraj, to jiný mrav.
-
Jiří Březina starší: Den stromů
Když se otevřely hranice, zjevoval se mi mezi nejlákavějšími cíli Island. Divoká krajina, panoramata zdobená sopkami a spousta vodopádů, co víc by si cestovatel mohl přát.
-
Jiří Březina starší: Poštolky na našem okně
Když jsme se před rokem loučili s poštolkami, které nám na okenním parapetu vyvedly sedm mladých, moc jsme si přáli, aby to nebylo naposledy. A přání se nám vyplnilo.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
