Jiří Březina starší: Poštolky na našem okně

3. září 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Na okenním parapetu Jiřího Březiny se usídlily poštolky

Když jsme se před rokem loučili s poštolkami, které nám na okenním parapetu vyvedly sedm mladých, moc jsme si přáli, aby to nebylo naposledy. A přání se nám vyplnilo, letos jsme je tam měli zas.

Nevrátil se ale stejný pár, jak by se dalo čekat. O tu bedýnku za naším oknem se už loni v létě rozpoutal nekrvavý zápas mezi dvěma samečky a vítěz si pak novou usedlost hlídal přes celou zimu. Létal nám na okno skoro denně.

Na jaře vypuklo opakování toho, co už jsme znali. Hlučné námluvy, které střihem přešly do úplného klidu, když poštolčí pár začal sedět na vejcích. Znovu jsme mohli obdivovat souhru rodičů, střídajících se na hnízdě a znovu jsme viděli, jak samička musí přemlouvat samečka, kterému se nechtělo vejce opouštět.

V květnu se vylíhlo opět sedm mláďata, jako loni, ale jedno bylo tak slabé, že bohužel nepřežilo. Zbylých šest se mělo k světu a vyrostli z nich krásní dravci, kteří se v červenci rozlétli do světa. Trochu jsme k tomu přispěli i my, když jsme pinzetou dokrmovali nejslabší mláďata, na která matčina potrava nezbyla.

Pozorovat dravčí hnízdo zblízka je unikátní zážitek. Ve srovnání s minulým rokem bylo hodně věcí stejných, ale zdaleka ne všechny. Například v každé stati o poštolce obecné se dočtete, že sameček mláďata nekrmí, protože jim nedokáže natrhat potravu. Což u nás platilo loni, ale letošní sameček byl tak snaživý, že se trhání potravy naučil, i když při tom nebyl tak šikovný jako samička, nenechal se odradit a krmil spolu s ní.

Nejspíš si nepřečetl, že to vlastně neumí.

autor: Jiří Březina starší | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová