Jiří Březina starší: Sekání trávy

7. září 2021

Letošní rok je nezvykle bohatý na srážky. Nezvykle jen z pohledu posledních let. Jinak jde spíš o rok normální, kdy se v létě horka střídají s bouřkami, má smysl chodit na houby a roste tráva.

A o trávě chci dneska mluvit. Nevím, jestli je možné slyšet trávu růst, ale její sekání je slyšet určitě líp. U nás na sídlišti ho můžeme poslouchat každé dva týdny. Nebo spíš musíme.

Útok ohlašuje triumfální rachot motorových sekaček, které se hromadně přesouvají na bojiště. Pak se strategicky rozptýlí tak, abychom si jejich zvuk užili rovnoměrně na všech stranách domu, a spustí svůj cirkus.

Útok je totální a celoplošný. Je marné vzpomínat na hmyz, který tu trávu obýval, i na hmyzožravé ptáky, které se tím hmyzem živili. Ostrůvky neposekané trávy, které jim před lety zbývaly k přežití, už se letos nenosí. Kam se podíváte, jsou trávníky vyholené až k zemi.

Odjezdem motorových sekaček ovšem kampaň nekončí. Bojiště přebírá pěchota, tedy oddíl sekaček strunových, jejichž obsluhy trpělivě likvidují poslední zbytky zeleného odporu v zastrčených koutech. Další porce decibelů.

A když se sekáči všeho druhu konečně vytratí do vzdálenějších koutů sídliště, nastoupí ofukovači, kteří vytáčí svá motorová košťata do vysokých otáček ve snaze zahnat zbytky trávy z chodníků zpátky na trávníky.

Dohromady to znamená několik dní plných kraválu a pak teprve nastane klid.

Rád jsem proto odjížděl na vesnickou chalupu, kde mě tenhle sídlištní cirkus mine. Ale chyba. Jak slunce vykouklo, rozjely se ve všech zahradách sekačky všech velikostí a tónů a poctivě vyplnily kraválem celý den. Stejně jako dny další. K české chalupě prostě patří anglický trávník a basta.

S úlevou jsem se vracel na sídliště, kde se seká jen každý druhý týden.

autor: Jiří Březina starší | zdroj:
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.