Jiří Březina starší: Komáři a jiný bodavý hmyz

27. srpen 2021

Léto má mnoho přívlastků. Je to čas prázdnin a dovolených, čas koupání, výletů. Pro mě je ale léto také časem bolesti. Bolesti z hmyzích kousanců, abych byl přesný.

Jak se oteplí, chodím pokrytý boulemi, malebnými skvrnami a strupy v různých fázích hojení a rozškrábání.

Nebylo to tak vždycky. Samozřejmě, nějaké to komáří píchnutí si člověk přinesl z lesa nebo od vody vždycky, na pastvinách útočili ovádi a sem tam padlo nějaké to žihadlo. S tím vším jsem byl zvyklý žít, tím spíš, že následky mizely během pár dnů.

Ale co se mi děje teď, jde daleko dál. Z přírody si nosím kousnutí podstatně důkladnější, tajemná a neidentifikovatelná. A velmi trvanlivá. Třeba vloni na Šumavě mě cosi pětkrát kouslo do nohy kolem kotníku. Ty kousance se odmítaly zahojit celé týdny a jsou vidět dodnes.

Jiný labužník si vybral můj loket, ochutnal ho pětkrát a dvě ty rány ještě teď, po roce, krvácí. Prý snad muchničky, nevím. Ale hlavně nevím, kde byly celá ta léta, co jsem od nich měl pokoj.

V lese mi zas do vlasů neustále prší kloši jelení. Mám rád všechny živé tvory, ale kloš, který ze všeho nejvíc připomíná létající klíště, na prvním místě nikdy nebude. Je to malý odporný kamikadze, který po přistání odhazuje křídla, aby byl hůř k dopadení, a hned jak se jich zbaví, jde po mojí krvi. Cesta lesem tak pro mě znamená hlavně tahání klošů z hlavy a když dojdu domů, najdu ještě dva tři zbaběle číhající pod tričkem.

Pak celý pobodaný marně přemýšlím, co se stalo, že jsem začal těm malým potvorám tolik chutnat.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.