Jiří Březina starší: Hřbitovy

2. listopad 2021

Rád prolézám hřbitovy, hlavně když se dostanu někam dál od domova. Ne že bych byl morbidní, ale málokde si tak rychle ověříte, že co jiný kraj, to jiný mrav.

Na naše poměry neuvěřitelně zbědované hřbitovy jsem viděl na východě, v Rusku nebo na Ukrajině. Kříže svařené z vodovodních trubek se střídají s křiklavě natřenou plechovou parádou, samozřejmě s rudou hvězdou nahoře. O přerůstající trávu se postarají krávy, které zároveň zajišťují hnojení. Třeba hrob Nikoly Šuhaje v Koločavě zdobí modrý plechový kbelík s urezlým dnem, chránící svíčku před větrem (a možná před těmi kravami).

Anglické hřbitovy jsou naopak prosté a důstojně omšelé, bez pestré výzdoby, zato malebně obrostlé lišejníky, břečťanem a bůhvíčím ještě, takže anglický hřbitov je nádherně zelený. Náhrobky bývají z břidlice, která dovoluje neuvěřitelně přesnou řezbu písma a ornamentů, takže je na co se dívat.

Hřbitov ve Francii

Na francouzském jihu je zas tak skalnatá půda, že tam hroby raději vyzdívají do výšky, než aby je kopali. Některé hrobky mají podobu miniaturních kostelů, takže hřbitov připomíná malé městečko. Na hrobech bývá spousta malých kamenných pomníčků, které sem nebožtíkovi pozůstalí přidávají při výročích úmrtí, o narozeninách nebo jen tak, aby věděl, že na něho myslí.

Hodně zajímavý hřbitov máme kousek od Budějovic v rakouském Hallstattu. Městečko na úzkém pruhu země mezi jezerem a horami trpí nedostatkem místa a tak tam již od středověku platí přísné pravidlo - nebožtíci si mohou užívat v rakvích jenom patnáct let. Pak jsou nemilosrdně vykopáni a na hřbitově smí zůstat jen jejich lebka, opatřená jménem, která skončí v místní kostnici. Tenhle komplikovaný způsob posledního odpočinku ale prý poslední dobou ztrácí popularitu.

A na jeden anglický hřbitov si vždycky vzpomenu na budějovické Otýlii, když musím vést kolo kilometr mezi hroby, aniž bych na něm kvůli nesmyslnému zákazu směl jet. V Anglii naopak vedla hřbitovem značená cyklistická stezka. Tamní nebožtíci si nejspíš nestěžovali.

autor: Jiří Březina starší | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.