Jiří Březina starší: Hřbitovy
Rád prolézám hřbitovy, hlavně když se dostanu někam dál od domova. Ne že bych byl morbidní, ale málokde si tak rychle ověříte, že co jiný kraj, to jiný mrav.
Na naše poměry neuvěřitelně zbědované hřbitovy jsem viděl na východě, v Rusku nebo na Ukrajině. Kříže svařené z vodovodních trubek se střídají s křiklavě natřenou plechovou parádou, samozřejmě s rudou hvězdou nahoře. O přerůstající trávu se postarají krávy, které zároveň zajišťují hnojení. Třeba hrob Nikoly Šuhaje v Koločavě zdobí modrý plechový kbelík s urezlým dnem, chránící svíčku před větrem (a možná před těmi kravami).
Anglické hřbitovy jsou naopak prosté a důstojně omšelé, bez pestré výzdoby, zato malebně obrostlé lišejníky, břečťanem a bůhvíčím ještě, takže anglický hřbitov je nádherně zelený. Náhrobky bývají z břidlice, která dovoluje neuvěřitelně přesnou řezbu písma a ornamentů, takže je na co se dívat.
Na francouzském jihu je zas tak skalnatá půda, že tam hroby raději vyzdívají do výšky, než aby je kopali. Některé hrobky mají podobu miniaturních kostelů, takže hřbitov připomíná malé městečko. Na hrobech bývá spousta malých kamenných pomníčků, které sem nebožtíkovi pozůstalí přidávají při výročích úmrtí, o narozeninách nebo jen tak, aby věděl, že na něho myslí.
Hodně zajímavý hřbitov máme kousek od Budějovic v rakouském Hallstattu. Městečko na úzkém pruhu země mezi jezerem a horami trpí nedostatkem místa a tak tam již od středověku platí přísné pravidlo - nebožtíci si mohou užívat v rakvích jenom patnáct let. Pak jsou nemilosrdně vykopáni a na hřbitově smí zůstat jen jejich lebka, opatřená jménem, která skončí v místní kostnici. Tenhle komplikovaný způsob posledního odpočinku ale prý poslední dobou ztrácí popularitu.
A na jeden anglický hřbitov si vždycky vzpomenu na budějovické Otýlii, když musím vést kolo kilometr mezi hroby, aniž bych na něm kvůli nesmyslnému zákazu směl jet. V Anglii naopak vedla hřbitovem značená cyklistická stezka. Tamní nebožtíci si nejspíš nestěžovali.
Související
-
Jiří Březina starší: Střídání času
Střídání letního a zimního času jsem nejdřív znal jen z vyprávění. Nedokázal jsem si to představit, protože celé moje dětství šťastně proběhlo v tom jednom správném čase.
-
Jiří Březina starší: Den stromů
Když se otevřely hranice, zjevoval se mi mezi nejlákavějšími cíli Island. Divoká krajina, panoramata zdobená sopkami a spousta vodopádů, co víc by si cestovatel mohl přát.
-
Jiří Březina starší: Hranice
Jsou věci, které současně mám i nemám rád. Patří k nim třeba hranice, ty neviditelné čáry v krajině, za nimiž je leccos jinak.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
