Antonín Pelíšek: Smrček
Tu poetickou a skoro tragicky končící pohádku si připomínám snad každý advent. Hlavně, když místa na tržištích nebo před obchodními domy zaplaví nabídka voňavých vánočních stromků. Nebo později, když za záclonami oken začínají pestrobarevně zářit a svítit. Jak to vlastně bylo?
V jednom lese stál malý smrček, začíná vyprávět dánský spisovatel Hans Christian Andersen příběh o touze jedné bytosti být nejkrásnější a všemi obdivovaný. Je o stromku, který si přál zažít něco mimořádného. Jak rostl, stal se ve svém okolí opravdu výjimečně krásným. Až jednou přišli lidé, smrček porazili a odvezli.
Doma ho vystrojili a postavili na čestné místo. Smrček byl šťastný. Zažil několik dnů slávy a obdivu. Poznal dětskou radost. Pyšnil se ozdobami, na vrcholu mu svítila zlatá hvězda. Dočkal se splnění životní touhy. Svátky však rychle odezněly a domácí ho odložili na půdu mezi nepotřebné haraburdí, aby nepřekážel.
Jako společníky měl myši. Nakonec suchý a zežloutlý shořel v kamnech. Na příběh, který mě odmala fascinoval, si také vzpomenu, když se města předhánějí, které z nich bude mít větší a krásnější vánoční strom.
I ty nejúžasnější a nejvíc zářící jedinci končí po krátké slávě život ve štěpkovači. Ale naštěstí po nich zůstává něco, co jejich smrt přežije. Je to pocit radosti, sváteční nálady a naděje, kterou rozdali. Jiskry krásných emocí, jež kolem sebe o Vánocích vydechly.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
