Jiří Březina starší: Památka zesnulých

2. listopad 2023

Svátek jménem Památka zesnulých je zajímavý už tím, že tohle jméno má jen v kalendáři. Nikdy jsem nezažil, aby někdo řekl třeba „Na Památku zesnulých zapálíme babičce na hrobě svíčku“, nebo „po Památce zesnulých shrabeme listí na zahradě“.

Jsou to Dušičky a basta. Obvyklá snaha úřadů pojmenovat věci důležitě a nudně tady nějak selhala.

Uctívání nebožtíků bude nejspíš stejně staré jako pohřbívání samo. A pokud je pravda, že své mrtvé pohřbívali už neandrtálci, pak na tenhle svátek nemáme ani copyright. Musí mít kořeny hluboko v dobách, kdy strach z nadpřirozena byl běžnou součástí života a temné síly bylo nutné preventivě udržet v klidu.

Dnes už se nebojíme, že by se nebožtík vrátil a začal strašit, ale stejně ho pro jistotu uplácíme zápalnou obětí. Tedy svíčkou.

V té souvislosti by mě zajímalo, jakou účinnost v prevenci záhrobní hrozby vykazují ta nová hřbitovní světýlka s baterií a LED diodou. Mají správný tvar i barvu, některé i věrně simulují tvar plamene a dokonce snaživě poblikávají, ať fouká nebo ne.

Ale pochybuju, že by nebožtíci přehlédli, že jsou to svíčky falešné. Pokud fandí pokroku, možná to ocení, ale já bych v tomhle kolektivu čekal spíš konzervativní přístup a pak by se mohli i urazit. Se všemi důsledky, které tak dobře známe z hororů. 

Každopádně, jestli zajdete na dušičkový hřbitov večer, zjistíte, že na něm není nic ponurého ani strašidelného, a že naopak působí daleko vlídněji než jindy. Skupiny lidí tiše prochází slavnostním svitem rozzářených hrobů, je tam i dost dětí a celkově to připomíná spíš svátek živých než zesnulých.

A člověk přemýšlí, co všechno by chtěl ještě stihnout, než tady budou slavit i jeho.

autor: Jiří Březina starší | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

    Mohlo by vás zajímat

    Nejposlouchanější

    Více z pořadu

    E-shop Českého rozhlasu

    Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

    Karin Lednická, spisovatelka

    kostel_2100x1400.jpg

    Šikmý kostel 3

    Koupit

    Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.