Jiří Březina starší: Klik-klak
Stroj času je zatím jen rekvizitou autorů fantastických románů, ale občas si v čase zacestujeme i bez něj. Mně se to stalo nedávno, když jsem v jakémsi internetovém hračkářství narazil na obrázek, který mě skokem vrátil o desítky let zpátky.
Byly na něm dvě plastové koule svázané provázkem a uprostřed toho provázku kroužek na klíče. Kdo to pamatuje, má jasno. Klik-klak.
Tahle hračka vzala naše kraje útokem, zrovna když jsem byl na střední škole. Jejím hlavním přínosem byl hluk, tedy hlasité údery koulí, rozkmitaných na provázku v půlkruzích.
Klik-klak zněl trochu jako velikonoční řehtačka, ale rychlostí připomínal kulomet. Hlasitost záležela na materiálu těch koulí. Dřevěné kuličky ťukaly celkem neškodně, obstojné decibely zajistily až koule z ovládacích pák stavebních strojů. Nejeden bagrista tehdy přišel do práce a zjistil, že na něj v kabině koukají jen holé závity.
Úplnou špičku představovaly koule kovové, které produkovaly ohlušující rachot. Jejich sehnání ovšem vyžadovalo buď nadprůměrnou obchodní zdatnost nebo známého soustružníka.
Když jste viděli klik-klak v akci, vypadalo to jednoduše, ale zdání klamalo. Bylo nutné kroužkem na prstu svisle kmitat přesně v tom rytmu, při kterém se koule začaly nahoře a dole od sebe odrážet. Než se vám to povedlo vyladit, měli jste zápěstí samou modřinu.
Kromě úžasného kraválu, který tak nádherně děsil starší spoluobčany, byl klik-klak přitažlivý i tím, že se dal po palbě rychle ukrýt v kapse. Než se vylekané oběti stačily rozhlédnout po viníkovi, nebylo po něm ani stopy.
Klik-klak byl pochopitelně rychle zakázaný ve škole i na veřejnosti, což byl další důvod si ho pořídit. Měli jsme ho všichni.
Byly to zvláštní časy. Dnes si nedovedu představit tak masové rozšíření u hračky, kterou nelze nikde koupit.
Související
-
Jiří Březina starší: O umění vyhazovat věci
Zbavovat se nepotřebných věcí je nepochybně umění. Sám ho neovládám, což mi naštěstí nebrání o problému zasvěceně mluvit.
-
Jiří Březina starší: Tma
Nedávno jsem po nějaké době znovu přespal v domě, kde jsem vyrostl. Vzbudil jsem se uprostřed noci a v rozespalosti chvíli přemýšlel, co je najednou jinak.
-
Jiří Březina starší: Ptačí invaze
U nás na budějovickém sídlišti Máj stále přibývá ptáků. Je to úplná invaze! Ovšem invaze pozvolná, plná opatrného rozhlížení se a především nekrvavá.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.
Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu
Nebojte se klasiky!
Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?
