Jiří Březina starší: Změna času

Zdá se mi to až dětinské. Protože se nám nelíbí, že je večer tma, tak se půl roku tváříme, že jako ještě není večer. Jiný smysl už to dnes nemá, žádné šetření elektřinou už se těmihle posuny neděje.

Je to stejné, jako bychom se dohodli, že s podzimem posuneme bod mrazu na plus deset, protože je nám v zimě zima. V určený den D bychom o půlnoci obešli teploměry, popotáhli jim stupnice o desítku dolů a radovali se, jaká je ta zima teplá a že ani nemusíme vytahovat bundy. Samozřejmě by padla spousta teplotních rekordů a některé dny by to bylo i na koupání.

Nastaly by samozřejmě drobné problémy, nejvíc by asi protestovali otužilci. Hrdinství ve vodě s dvoucifernou teplotou už by v titulcích tak skvěle nevypadalo.

Také bychom si museli rychle opravit nastavení ledniček a mrazáků, aby se nám tam všechno nezkazilo. V obchodech by zase pilně přelepovali předepsané teploty ke skladování, bílé víno by bylo nejlepší při dvaceti stupních a vodu na čaj bychom museli dohnat až ke sto desítce.

Na jaře bychom samozřejmě ty teploměry museli obejít znovu, protože letní vedra přes čtyřicet už by nás asi tolik nebavila.

Ale tyhle i další problémy bychom jistě rádi překonali. Hlavně že bychom té protivné zimě ukázali, kdo je tady pánem a teploměr na okně by se na nás i v lednu smál dvacítkou.

Mimochodem, neříkejme prosím „zimní čas“. Žádný zimní čas není, naštěstí. V zimě si užíváme normální středoevropský čas, poledne je ve dvanáct a všechno je tak, jak má být.