Jiří Březina starší: Školní zavazadla
Objem lidského vědění se neustále zvětšuje, což je mimo jiné vidět i na stálém bobtnání školních zavazadel. Připomněl jsem si to začátkem září, když ulice znovu zaplnili školáci.
Je mi jich trochu líto. Jako by se všichni připravovali na dráhu horského nosiče. Jejich nabouchané třicetilitrové batohy se mají k našim hubeným aktovkám asi jako stěhovák ke kabrioletu. Někdy se dokonce zdá, jako by ty batohy po vzoru samořiditelných aut už také chodily po chodnících samy a až zblízka pod nimi vykoukne ohnutý prvňáček.
To dimenzování samozřejmě souvisí s obsahem. Třeba penály. Naším penálem bylo útlé pouzdro s pár pisátky, penál mého vnuka připomíná rozměrem i váhou cihlu.
Nikdo už také nenosí svačinu v papírovém pytlíku. K povinné výbavě dnešního školáka patří bytelná plastová krabice. Je rozdělená důmyslnými přepážkami tak, aby se v ní nemíchaly věci dobré s těmi zdravými a na váze jí moc nechybí do kila. V obchodech je vidět, že jen tyhle krabice živí celé průmyslové odvětví.
Podobně i láhve na pití, s důmyslným těsněním a dvojnásobným zámkem, konstruované na pád z tisíce metrů. V naší třídě tahali termosku s čajem jen největší rozmazlenci a my ostatní jsme si vystačili s vodovodním kohoutkem nad umyvadlem v rohu. Byl víceúčelový, protože kromě pití se s ním dalo i stříkat až do třetí lavice. Termoskáři byli beztak v sociální nevýhodě, protože se nemohli prát s taškou na zádech. Tehdejší termosky byly skleněné a první náraz je proměnil v hromádku stříbrných střepů.
A protože kromě penálu, pití a svačiny se dovnitř musí vejít ještě učebnice a sešity, budí školní batoh dojem, jako by se jeho nositel chystal na týdenní horský přechod, místo aby cestou za vzděláním zdolával přechody městské.
Pokud ho i s batohem nevysadí před školou nablýskané mamataxi.
Související
-
Jiří Březina starší: Klik-klak
Stroj času je zatím jen rekvizitou autorů fantastických románů, ale občas si v čase zacestujeme i bez něj. Mně se to stalo nedávno v jakémsi internetovém hračkářství.
-
Jiří Březina starší: O umění vyhazovat věci
Zbavovat se nepotřebných věcí je nepochybně umění. Sám ho neovládám, což mi naštěstí nebrání o problému zasvěceně mluvit.
-
Jiří Březina starší: Tma
Nedávno jsem po nějaké době znovu přespal v domě, kde jsem vyrostl. Vzbudil jsem se uprostřed noci a v rozespalosti chvíli přemýšlel, co je najednou jinak.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor


Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.