Jiří Březina starší: Dal jsem auto do čistírny

3. říjen 2024

Nechal jsem si vyčistit vnitřek auta, sedadla, čalounění a tak. Dělám to vždycky, když mě k tomu stav auta a moje svědomí dožene, a intervalem, v jakém se to děje, se rozhodně nemůžu chlubit.

Proč o tom ale mluvím: Před touto operací bylo nutné zbavit auto nesčetných krámů, užitečných i neužitečných, které se v něm provozem nahromadily.

Nebylo jich málo. Kromě věcí, které v autě být musí, tam byla ještě pumpa na kola, olej na dolévání, sbírka škrabek na okna z dob, kdy u nás ještě mrzlo, několik smetáčků na sníh ze stejného dávnověku, hromádka gumicuků, kterým věk sebral všechnu pružnost (jak dobře je chápu!).

Pak spousta parkovacích lístků, škatule dokonale suchých mokrých ubrousků, asi dvacet hadrů různého stupně čistoty a závěj obalů od čehosi, co v nich už dávno nebylo. Také různé zázračné spreje, které jsem někde koupil v nadšení ze slevy, abych zjistil, proč v té slevě byly, a mohl bych dlouho pokračovat, hotové vetešnictví na kolech. Bylo toho na vrchovatou přepravku, která skončila v předsíni.

Pak operace čištění skončila a auto bylo jako nové, jen cena mě nutila k zamyšlení, o kolik by to nové bylo dražší. A už zbývalo jen udělat něco s těmi krámy, které se na mě posměšně šklebily z červené přepravky, kdykoli jsem si obouval boty.

Odnést všechno zpátky do auta by znamenalo vážně nabourat zářivý efekt proběhlého gruntování, takže bylo nutné třídit.

Odnesl jsem tedy do auta těch pár věcí, které tam jasně měly být, vyhodil několik věcí jasně nepotřebných a v přepravce mi zbyla šedivý chuchvalec věcí, u kterých jsem se na to rozhodnutí nějak necítil. Těch byla samozřejmě většina.

Nakonec jsem rezignovaně vzal všechny nerozhodnuté položky a odnesl je zpátky do auta. Proberu je příště.

autor: Jiří Březina starší | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Související