Jihočeská filharmonie vylepšila svou koncertní síň, nová je kavárna i předsálí
Kostel svaté Anny v Českých Budějovicích, v němž vystupuje Jihočeská filharmonie, se v úterý 4. října znovu otevřel lidem. Koncertní síň je opravená.
„Rekonstruovalo se poměrně krátce, a to od června. Práce tedy musely být intenzivní a byly intenzivní natolik, že skončily asi před hodinou,“ řekl po 14. hodině do přímého přenosu Českého rozhlasu ředitel Otakar Svoboda.
Při rekonstrukci šlo podle jeho slov o kosmetické úpravy kombinované s úpravami, které mají vyjít vstříc divákům. „Každý, kdo půjde okolo, uvidí novou fasádu, která je daleko decentnější, nové označení, nová světla. Uvnitř pak lidé najdou novou kavárnu, která má jiný charakter, více prostoru jsme dali foyer a šatnám, aby se lidé mohli nadechnout už dole,“ popsal.
V budově je nyní také výtah pro vozíčkáře. Sál jako takový se zatím nezměnil, ale jeho úprava se plánuje v další etapě během dvou až tří let. Vedení filharmonie chce také zvelebit vnitroblok. „V tuto chvíli už se budova začíná blížit ideálu,“ komentoval Otakar Svoboda.
První koncerty letošní sezóny Jihočeská filharmonie kvůli rekonstrukci raději přesunula do kulturního domu Metropol, velké akce se tak v opravené koncertní síni uskuteční až v roce 2017.
Podle ředitele Otakara Svobody je Jihočeská filharmonie v rámci kraje unikátní. „Snažíme se přitáhnout programem, na který nikdo jiný nemůže dosáhnout, protože nemá takhle vyrovnané kvalitní těleso. My jsme prostě nejlepší v této části republiky, kdo může hrát klasiku, a v celorepublikovém kontextu se snažíme připravovat co nejlepší dramaturgii,“ řekl.
Šéfdirigentem orchestru je Jan Talich. Ten prozradil, že příprava dirigenta a muzikanta na koncert se trochu liší. „Dirigenti mají výhodu, že ty objemné partitury si mohou vzít třeba na pláž, to s houslemi nejde. Ale časová náročnost je v podstatě stejná. Musíte se naučit dílo, abyste ho opravdu znali a dokázali ho přiblížit srozumitelným způsobem,“ popsal.
Díky Jihočeské filharmonii se dostal i k dirigování na neobvyklých místech. „Hráli jsme na nejvyšším bodě Stezky korunami stromů nebo na katamaránu na Lipně,“ vyprávěl. Nejlepší je ale podle něj vždy se těšit na koncert, který má orchestr právě před sebou, a snažit se ho zvládnout co nejlépe.
Roli koncertního mistra zastává houslista Martin Týml. Jeho úloha je poměrně složitá a různorodá. „Jednak musím hrát, vést svoji skupinu, zodpovídat za připravenost orchestru a pomáhat kolegům, aby se jim dobře hrálo, a zároveň musím pomáhat i s vedením podniku, například s dramaturgií, při přípravě sezóny. Takže je to vlastně práce na dvou různých místech, musím vycházet s orchestrem i vedením a řešit problémy z obou stran,“ vysvětlil.
Martin Týml hraje na housle od pěti let. Nástroj si vybral sám. „Mám starší sestru, která hrála na klavír, a přišlo mi naprosto přirozené, že každé dítě na něco hraje. Já se rozhodl pro housle a u toho to zůstalo,“ vzpomíná.
Hudební tradici předává dál. „Moje děti mají k hudbě podobně přirozený vztah. Manželka je violoncellistka a děti tak přichází do kontaktu s hudbou denně. Nejstarší hraje na flétnu, mladší na klavír, nejmladšímu je dva a půl roku, tak tam ještě čekáme na ty housle,“ prozradil s úsměvem.
Na koncerty Jihočeské filharmonie chodí podle jeho názoru stále více mladých rodin a orchestr se snaží přilákat mladé posluchače dramaturgií, koncerty na neobvyklých místech, videi. „Snažíme se nepůsobit příliš vážně, chceme být přístupní mladší generaci a myslím, že máme výhodu, že jako orchestr jsme poměrně mladí,“ dodává Martin Týml.
Pravidelným návštěvníkem Jihočeské filharmonie je Petr Hornát. „Na koncerty chodím asi dvacet let - od té doby, co jsem se přistěhoval do Českých Budějovic. Už dříve jsem ale byl v Trhových Svinech členem Klubu přátel hudby a u nás zněla hudba v podstatě nepřetržitě. Našel jsem si k ní vztah, ať už je to hudba rocková nebo vážná,“ řekl.
Petr Hornát navíc pracuje jako architekt a byl členem autorského týmu, který rekonstrukci budovy připravoval. „Myslím, že se povedla. Je to podobné jako u hudby. My jsme koncipovali návrh a pak muselo nastoupit několik týmů a představy zhmotnit,“ komentoval. V budoucnu by se mu ještě líbilo, kdyby přímo z kavárny mohli hosté vycházet ven na chodník. Tato představa se možná také stane skutečností.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
