Jen jsem to halabala zkusil a byl z toho úspěch a profese na celý život, vypráví ilustrátor Jindra Čapek
Když bylo Jindrovi Čapkovi dvanáct let, koupil mu tatínek olejové barvy, stojan a paletu, aby si mohl připadat jako opravdový malíř. Rodina měla pro malého umělce pochopení. A vyplatilo se. Stal se z něj světově uznávaný ilustrátor, držitel řady ocenění, který svými kresbami zkrášlil už mnoho knih.
Jindra Čapek vzpomíná na vzácnou knihovnu svého dědečka, který byl sice občanskou profesí řezník, ale srdcem bibliofil a sběratel knih. Jeho krásné historické knížky si vnuk prohlížel, zajímaly ho, ale sám pro sebe si nejraději ilustroval horory – ostatně nádech tajemna cítíte z jeho obrázků dodnes.
V patnácti letech se dostal do Turnova na obor rytí kovů. Jemná a přesná práce ho vždycky fascinovala. Rytcem se ale nakonec nestal, protože emigroval s matkou do Švýcarska a jeho život dostal docela jiný směr.
Rychle se naučil německy a přihlásil se na uměleckou průmyslovku v Curychu. „To byla výborná škola,“ vzpomíná po letech, „naučil jsem se tam víc než později na akademii výtvarných umění v Německu. Kresba, písmo, grafické techniky – to všechno tam bylo na velmi dobré úrovni.“
Čtěte také
Brzy po absolvování akademie v Karlsruhe se Jindra Čapek dostal poprvé k ilustrování knih. „Byla to spíš náhoda, prostě jsem to jen tak halabala vyzkoušel. S ilustrací jsem vždycky koketoval, ale netušil jsem, že do toho vklouznu takhle lehce. Dostal jsem hezký text Maxe Bolligra, udělal jsem obrázky – a kniha měla hned velký úspěch. V tu chvíli jsem se stal ilustrátorem. Ta profese mi zůstala celý život a měl jsem štěstí, vždycky jsem dělal jen to, co mě těšilo,“ vypráví.
Jindra Čapek ilustroval přes sedmdesát titulů a stále má napilno. Jeho knížky získaly mnoho cen a vycházejí v řadě zemí.
V 90. letech se vrátil do Čech, usadil se v Českém Krumlově a začala nová etapa jeho života. „Našel jsem si byt v historickém centru, znovu jsem se oženil a mám dvě děti. Pořád se ale cítím doma i v jižním Německu, kde jsem léta žil. Jsem asi založením nomád, ale Krumlov a jižní Čechy vůbec mám moc rád,“ dodává.
Celý rozhovor s ilustrátorem Jindrou Čapkem si poslechněte online.
Související
-
Kytary, které už nehrají, proměňuje malíř František Tácha v obrazy. Prodlužuje jim tak život
Malíř a muzikant František Tácha žije v Loučovicích, ateliér má ve Vyšším Brodě. Tvorba obrazů, třeba i ve formě malovaných kytar, je pro něj terapií, léta byla i obživou.
-
Jsem prokrastinátor a dobře znám hrůzu z bílého plátna, prozrazuje malířka Renata Štolbová
Za svou doménu považuje olejomalbu na plátně. Jejími díly se těší návštěvníci galerií u nás i v zahraničí. Malířka Renata Štolbová pochází z Budějovic, teď žije v Holubově.
-
Malíř Josef Zikmund maloval divadelní kulisy na obří sešívané plátno koštětem
Josef Zikmund se narodil v roce 1927 nedaleko severočeských Teplic. Neutěšená ekologická situace za minulého režimu ho ale přiměla odejít. Malíř zakotvil v jižních Čechách.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
